„Teď už ne (уже нет),“ pravil pán Souček od policie vážně (серьезно сказал пан Сучок из полиции). „Ale víte, strašné bylo (но, знаете, жутко было), když jsme tam nad ní stáli v tom poli (когда мы стояли над ней в поле) a nenašli jsme nic než ten kupón a ten lísteček z tramvaje (и не нашли ничего кроме купона и трамвайного талончика). Takové dva nicotné (две ничтожные/пустяковые), bezvýznamné papírky (ничего не значащие бумажки;
Minka se zachvěla. „Pepo,“ vydechla, „to je strašné!“
„Teď už ne,“ pravil pán Souček od policie vážně. „Ale víte, strašné bylo, když jsme tam nad ní stáli v tom poli a nenašli jsme nic než ten kupón a ten lísteček z tramvaje. Takové dva nicotné, bezvýznamné papírky – a přece jsme chudáka Mařku pomstili. Já říkám, nic, nic nemá člověk zahodit; i ta nejzbytečnější věc může být stopa nebo svědectví. Pane, člověk ani neví, co má v kapse důležitého.“
Minka se ustrnule dívala očima plnýma slz (застывшая Минка смотрела глазами полными слез: «Минка оцепенело…»;
Minka se ustrnule dívala očima plnýma slz; a hle, teď je v horoucí oddanosti obrací k svému Pepovi a nechává z vlhké dlaně vypadnout na zem zmačkaný kupónek, který po celou tu dobu nervózně žmolila. Pepa to neviděl, protože koukal po hvězdičkách; ale pan Souček od policie to viděl a usmál se smutně a chápavě.
Oplatkův konec
(Конец Вафли)