„Člověče Hejdo (дружище Гейда),“ řekl soudce (сказал судья), „tohle snad není možné (это невозможно;
A co byste řek, pane okresní: ten špagát stačil akorát k druhému břehu; a to ještě pak přijde kus hráze a teprve nahoře je cestička. Já jsem to třikrát přeměřil: od toho kolíku na tu cestičku, to je navlas devatenáct metrů a dvacet sedm centimetrů.“
„Člověče Hejdo,“ řekl soudce, „tohle snad není možné; devatenáct metrů, to je nějaká dálka; poslouchejte, nestál on ten člověk ve vodě, jako uprostřed řeky?“
„To mě taky napadlo (я тоже так подумал)!“ pravil pan Hejda. „Pane okresní, od jednoho břehu k druhému je hloubka (между берегами глубина), přes dva metry (больше двух метров), protože tam je takový zákrut (потому что там заворот/поворот/извилина). A po tom kamení byl ještě dolík v hrázi (от камня осталось углубление/выемка в запруде); víte (знаете), ten druhý břeh tak trochu vydláždili (противоположный берег частично вымостили /камнями/), aby ho tam nebrala voda (чтобы его не размывало: «чтобы его не забирала вода»). Ten člověk vytrhnul ten kámen z hráze (тот человек вытащил камень из плотины;
„To mě taky napadlo!“ pravil pan Hejda. „Pane okresní, od jednoho břehu k druhému je hloubka, přes dva metry, protože tam je takový zákrut. A po tom kamení byl ještě dolík v hrázi; víte, ten druhý břeh tak trochu vydláždili, aby ho tam nebrala voda. Ten člověk vytrhnul ten kámen z hráze a mohl jej hodit jenom z cestičky, protože ve vodě by nestačil a na hrázi by sklouzl. To tedy znamená, že hodil devatenáct celých dvacet sedm setin metru. Víte, co to je?“
„Třeba měl prak (например, что у него была рогатка/праща),“ mínil soudce nejistě (неуверенно/с сомнением размышлял судья).