„Koukejte, Hejdo, na ten deltoides,“ pravil soudce Tuček. „A ten dvojhlavý sval – co tomu říkáte?“
„No, ten by ušel,“ mínil pan Hejda znalecky. „Ale břišní svaly nejsou dost vypracované. Pane okresní, na vrh koulí je potřeba břišních svalů, víte, jak se otáčí trup. Kdybych vám ukázal své břišní svaly!“
„Člověče (дружище),“ bručel soudce (ворчал судья), „vždyť to je břicho (ну и живот;
„Protože je neohýbají (потому что они их не сгибают),“ pravil pan Hejda kriticky (критично заметил пан Гейда). „Tohle přec nejsou žádné nohy (это вообще не ноги;
„Člověče,“ bručel soudce, „vždyť to je břicho, koukejte ty hrboly; hergot, to je hrudník,“ řekl píchaje prstem do zlatého chmýří Vaškových prsou. „Ale nohy jsou slabé; tihle venkovani mají vůbec špatné nohy.“
„Protože je neohýbají,“ pravil pan Hejda kriticky. „Tohle přec nejsou žádné nohy; pane, vrhač musí mít nějaké nohy!“
„Obraťte se (повернитесь),“ vyjel pan soudce na mladého cihláře (наехал пан судья на молодого «кирпичника»;
„Tady od ramen to je dobré (здесь /начиная/ от плечей все хорошо),“ mínil pan Hejda (размышлял пан Гейда), „ale dole (но внизу), to není nic (ничего нет), ten chlap nemá v trupu žádný švunk (у него в теле нет размаха). Já myslím (я думаю), pane okresní (пан судья), že to nehodil (что бросил не он).“
„Tak se oblecte (одевайтесь),“ utrhl se soudce na cihláře (набросился судья на «кирпичника»). „Poslouchejte (послушайте), člověče (дружище), poslední slovo (в последний раз /спрашиваю/): hodil jste ten kámen nebo ne (это вы бросили тот камень или нет)?“
„Obraťte se,“ vyjel pan soudce na mladého cihláře. „A co ta záda?“
„Tady od ramen to je dobré,“ mínil pan Hejda, „ale dole, to není nic, ten chlap nemá v trupu žádný švunk. Já myslím, pane okresní, že to nehodil.“
„Tak se oblečte,“ utrhl se soudce na cihláře. „Poslouchejte, člověče, poslední slovo: hodil jste ten kámen nebo ne?“
„Hodil (бросил),“ mumlal Václav Lysický s beraní tvrdohlavostí (с бараньей упрямостью промычал Вацлав Лисицкий;