První planeta smrti

„Ani v jednom případě to není pravda,” odporoval vyrovnaným hlasem Jason. „Nejsem zrádce, protože zachovávám loajálnost vůči všem lidem na této planetě, a bydlí uvnitř ochranného valu, nebo mimo něj. Nikdy jsem nic jiného netvrdil. Pokud jde o to, kdo prohrál — no, vy jste neprohráli. Vlastně jste vyhráli, a to válku s touto planetou — jen mě vyslechněte.” Obrátil se na Rhese, který se mračil, rozhněvaně a zmateně. „Samozřejmě, Rhesi, že vy jste taky vyhráli. Už žádná válka s městem — dostanete se k lékařským vymoženostem, mimoplanetárnímu styku a ke všemu, co budete chtít.”

„Promiň, že jsem cynický,” opáčil Rhes. „Ale ty slibuješ všechno možné všem. To bude trochu obtížné splnit, když se naše zájmy tolik liší.”

„Teď jsi udeřil hřebík přímo na hlavičku,” uznal Jason. „Díky. Tuto nesrovnalost lze napravit tím, že vaše zájmy přestanou být protikladné. Mír mezi lidmi z města a farmáři, konec zbytečné války, kterou spolu vedete. Mír mezi lidmi a pyrranskými formami života — protože tato prazvláštní válka je zdrojem všech vašich problémů.”

„Ten chlap je blázen,” poznamenal Kerk.

„Možná. To posoudíte, až mě vyslechnete. Chci vám vyprávět o historii této planety, protože právě v ní spočívá jak podstata vašich problémů, tak jejich řešení.

Když před třemi sty léty přistáli na Pyrru usedlíci, ušel jim jeden důležitý rys této planety, rys, který ji odlišuje od všech planet v galaxii. To přehlédnutí jim nelze vyčítat, měli dost starostí s jinými záležitostmi. Gravitace byla asi to jediné, co jim připadalo blízké, vše ostatní z životního prostředí pro ně představovalo otřesnou odlišnost od světa s řízeným počasím, který opustili. Bouře, vulkanická činnost, záplavy, zemětřesení — to je mohlo dohnat k nepříčetnosti, a věřím, že mnozí se skutečně zbláznili. Zvířata a hmyz představovali zdroj neustálých mrzutostí, něco zcela jiného než pár neškodných a chráněných druhů, jaké do té doby znali. Jsem přesvědčen, že si ani v nejmenším neuvědomili, že pyrranský život je navíc telepatický…”

„Už zase,” utrhl se Brucco. „A je tomu tak či onak, to vůbec není důležité. Přikláněl jsem se k tvé teorii psionicky řízeného útoku na nás, ale ten tragický neúspěch, který jsi předvedl, dokázal, že ta teorie není správná.”

„Souhlasím,” uznal Jason. „Zcela jsem se mýlil, když jsem si myslel, že útok na město řídí nějaký vnější činitel pomocí psionických schopností. Tehdy měla ta teorie svou logiku a důkazy svědčily v její prospěch. Výprava na ostrov skončila skutečně tragickým neúspěchem — nezapomeň však, že já jsem chtěl udělat zcela něco jiného než zaútočit. Kdybych se do té jeskyně vypravil sám, nemusel přijít o život nikdo. Myslím, že se přišlo na to, že ta rostlinná stvoření jsou pouze vyspělé životní formy s neobyčejnými vlastnostmi psí. Ty prostě silně reagovaly na psionický útok na město. Když jsem o tom později přemýšlel, napadlo mě, že právě tyto formy útok podnítily. Nikdy se však už nedovíme, jak tomu skutečně bylo, protože jsou zlikvidované. Jejich záhuba ale skutečně něco přinesla. Ukázala nám, kde hledat pravé viníky, tvory, kteří vedou, řídí a inspirují válku proti městu!”

„Kdo?” Kerk tu otázku spíš vydechl, než vyslovil.

„Přece vy, samozřejmě,” odpověděl mu Jason. „Nejenom vy, co jste tady, ale všichni lidé ve městě. Možná že je vám ta válka proti mysli. Avšak nesete za ni odpovědnost a staráte se, aby pokračovala.”

Jason se musel přemáhat, aby se neusmál, když viděl, jak se všichni zatvářili zkoprněle. Musel si však pospíšit, aby svůj názor dokázal, dřív než ho jeho spojenci začnou také považovat za nepříčetného.

„A takhle to funguje. Řekl jsem, že pyrranský život je telepatického charakteru — a mínil jsem veškerý život. Každý jednotlivý hmyz, rostlina a zvíře. V určitém období bouřlivého vývoje této planety se ukázalo, že k přežití jsou vhodné tyto psionické mutace. Přežívaly, když ostatní druhy hynuly, a jsem přesvědčen, že při vyhubení posledních nepsionických druhů, které zůstaly, spolupracovaly. Spolupráce je to klíčové slovo pro tuto planetu. I když totiž za normálních podmínek spolu soupeří, proti všemu, co je jako celek ohrožuje, postupují společně. Když je ohrožovala tektonická činnost, v souladu spolu prchaly. Méně výrazný projev téhož chování můžete pozorovat na kterékoli planetě při lesních požárech. Ovšem zde, vzhledem k velice drsným podmínkám, bylo vzájemné přežívání dovedeno do extrému. U některých forem života se mohly vyvinout jakési předtuchy, jako je tomu u lidí schopných poznat blížící se zemětřesení. Při takovém včasném varování větší zvířata prchala. U těch menších se vyvinula schopnost produkovat semena nebo slupky nebo vajíčka, které mohl nést do bezpečí vítr nebo větší zvířata ve své srsti, aby se zabezpečilo druhové přežití. Vím, že tomu tak je, protože jsem to viděl na vlastní oči, když jsme utíkali před zemětřesením.”

„Souhlas — to ve všech vývodech sedí!” zvolal Brucco. „Jenže jak to souvisí s námi? To, že všechna zvířata prchají společně, jak souvisí s naší válkou?”