První planeta smrti

„U nich jde o víc než jen o společný úprk,” odpověděl mu Jason. „Spojují svoje síly proti jakékoli přírodní katastrofě, která je společně ohrožuje. Jsem si jist, že ta komplexní adaptabilita, k níž zde dochází před příchodem blizardů, záplav, požárů a jiných katastrof, přivede ekology přímo do extáze. Nás se však momentálně dotýká jediná reakce. Ta, která je namířená proti lidem z města. Copak si to ještě neuvědomujete? Chovají se vůči vám všem jako vůči další přírodní katastrofě!

Nikdy se přesně nedozvíme, jak to vlastně začalo, i když určitý náznak je v deníku, který jsem objevil a který zachycuje popis prvních dnů na této planetě. V něm se píše, že lesní požár zřejmě vyhnal nové druhy proti usedlíkům. To nebyly žádné nové druhy zvířat — jen ty stávající s novou motivací. Umíte si představit, jak se tito usedlíci, zvyklí na bezpečí a vysokou civilizaci, zachovali, když vznikl lesní požár? Propadli samozřejmě panice. A pokud se nacházeli ve směru postupujícího požáru, zvířata musela prchat přímo přes jejich tábor. Reagovali nepochybně střelbou na létající tvory.

Jakmile to učinili, označili se za přírodní katastrofu. Katastrofy nabývají různé podoby. Dvojnožce s puškami lze do této kategorie zařadit poměrně snadno. Pyrranská zvířata zaútočila, byla střelena, a válka začala. Ta zvířata, co přežila, pokračovala v útočení a dala všem formám života na vědomí, čeho se ten boj týká. Radioaktivita na této planetě musí být příčinou mnoha mutací — a příznivá mutace, schopná přežití, se tak stala pro člověka smrtelným nebezpečím. Risknu dohad, že schopnost psí mutace dokonce podněcuje, některé ze smrtelně nebezpečnějších druhů jsou až příliš jednoúčelové, než aby za těch krátkých tři sta let vznikly přirozeným vývojem.

Usedlíci se samozřejmě bránili a svou pověst přírodní katastrofy si tak uchovali bez poskvrny. V průběhu staletí svoje způsoby zabíjení vylepšili — i když to k ničemu dobrému nebylo, jak víte. Vy lidé z města, jejich potomci, jste tuto nenávist zdědili. Bojujete, a pomalu prohráváte. Jak byste taky mohli zvítězit nad biologickými rezervami celé planety, které se mohou přetvářet tak, aby mohly čelit jakémukoli novému útoku?”

Po Jasonových slovech následovalo ticho. Kerk a Meta stáli s pobledlými obličeji a vstřebávali dosah toho odhalení. Brucco mumlal něco nesrozumitelného a na prstech odpočítával důvody, hledal v logických návaznostech slabá místa. Čtvrtý Pyrran z města, Skop, nevnímal obsah těch slov, kterým nerozuměl — nebo rozumět nechtěl — a na místě by Jasona zabil, kdyby měl sebemenší naději, že se mu to podaří.

Byl to Rhes, kdo přerušil ticho. Jeho schopnost rychle uvažovat už roztřídila vyslechnuté skutečnosti. „Jedna věc nesedí,” řekl. „Co my? My žijeme na povrchu Pyrru bez ochranného valu a bez střelných zbraní. Proč na nás taky neútočí? Jsme lidé, potomci stejných lidí jako kšeftaři.”

„Na vás neútočí,” vysvětloval Jason, „protože vás neztotožňují s přírodní katastrofou. Zvířata žijí na svazích nečinné sopky, v přirozeném soutěžení bojují a hynou, avšak když se sopka probudí, prchají společně. Výbuch sopky je tím, co dělá z hory přírodní katastrofu. V případě lidí jsou to jejich myšlenky, které je určují jako životní formu nebo katastrofu. Horu nebo sopku. V městě všichni vyzařují podezřívání a smrt — libují si v zabíjení, na zabíjení myslí a zabíjení plánují. Uvědomte si, že i to je přirozený výběr. Jsou to rysy přežití, které městu nejvíce vyhovují. Lidé žijící mimo město uvažují jinak. Pokud jsou individuálně ohroženi, bojují, jak by bojoval jakýkoli jiný tvor. Pod hrozbou všeobecnějšího ohrožení se řídí pravidly pro celkové přežití, které lidé z města porušují.”

„Jak to začalo — mám na mysli to rozdělení na dvě skupiny?” zeptal se Rhes.

„To se pravděpodobně nikdy nedozvíme,” usoudil Jason. „Myslím, že lidé, z nichž pocházíte, museli být farmáři nebo psioničtí senzibilové, kteří během nějaké přírodní katastrofy nebyli s ostatními. Podle pyrranských pravidel reagovali samozřejmě přirozeně a přežili. Tím se odlišili od myšlení lidí z města, kteří považovali za správnou odezvu zabíjení. Nech byly příčiny jakékoli, je zřejmé, že brzy vznikly dvě oddělené komunity, které kromě vzájemně výhodného obchodování jednaly zcela separátně.”

„Stále tomu nemůžu uvěřit,” ozval se nepříliš zřetelně Kerk. „To vysvětlení je prostě strašné, každý jeho detail, a já mu dosud nemůžu dost dobře uvěřit. Musí existovat ještě jiné vysvětlení.”

Jason zavrtěl zvolna hlavou. „Neexistuje. Tohle je jediné, které obstojí. Jiná jsme vyloučili, vzpomínáš? Nemám ti za zlé, že ti připadá obtížné tomu uvěřit, protože je to v přímém protikladu ke všemu, co jsi v minulosti považoval za pravdivé. Je to jako měnit přírodní zákon. Jako kdybych ti přednesl důkaz, že gravitace vlastně neexistuje, že je to síla jiná než ta nezměnitelná, kterou známe, jakou můžeš obejít, když víš jak. Potřeboval bys spíš důkaz než slova. Třeba vidět, jak někdo chodí ve vzduchu.”