Mlhoviny v Andromedě

Dar Veter si poslušně zacvičil. A s kamenem v rukou udělal salto do moře. Voda ho udeřila do obličeje, obrátila jej zády k Miiko, a tisknouc mu hruď, tupě zabolela v uších. Napínal všechny svaly a svíral čelisti, aby ji přemohl. Dole houstl studený šedý soumrak, veselé světlo na dně rychle pohasínalo, chladná a zákeřná síla hloubky ho zdolávala, obestíraly jej mrákoty, v očích řezaly bolest. Vtom se jistá ruka Miiko dotkla jeho ramene a Veter ucítil pod nohama pevný, matně stříbřitý písek. Namáhavě otočil krk směrem, kam ukazovala Miiko. Trochu ne naklonil, překvapením vypustil kámen a v tom okamžiku ho voda vymrštila vzhůru. Nepamatoval se, jak se octl na hladině, pro rudou mlhu nic nevidě. Křečovitě vdechoval a vydechoval vzduch… Po nějaké době zmizely následky podmořského tlaku a v paměti mu vyvstal obraz, který viděl. Byl to jen okamžik, ale kolik detailů zpozorovaly oči a zapamatoval si mozek!

Tmavé skály se nahoře sbíhaly a tvořily lomený oblouk, pod nímž stála socha gigantického koně. Ani jediná vodní řasa nebo škeble nelpěla na jeho lesklém povrchu. Neznámý sochař chtěl hlavně vyjádřit sílu. Zvětšil přední část trupu, neúměrně rozšířil úžasnou hruď a vysoko zvedl ostře ohnutou šíji. Levá přední noha trčela ve vzduchu, doslova nastrkující divákovi kulatý kolenní kloub, zatímco ohromné kopyto se téměř dotýkalo hrudi. Tři zbývající nohy se snažily odrazit od země, takže obrovitý kůň se skláněl nad divákem, jak by ho zamačkával pohádkovou mocí. Na příkře ohnuté šíji vystupovala hříva jako ozubený hřeben, hlava se takřka opírala o hruď a oči pod skloněným čelem plnila nenávistná zloba, která se odrážela i v malých přisedlých uších kamenné obludy.

Miiko se ujistila, že nemusí mít o Dara obavy, nechala ho ležet na skále a potopila se znovu. Konečně se dívka hlubokým potápěním vysílila a dosyta se vynadívala na svůj objev. Usedla vedle Vetra a dlouho mlčela, dokud se jí nevrátil pravidelný dech.

„Zajímalo by mne, jak asi může být socha vysoká,“ ptala se Miiko zamyšleně sama sebe.

Dar Veter pokrčil rameny a vzpomněl si, co ho nejvíc překvapilo.

„Proč socha koně neobrostla vodními řasami nebo mušlemi?“

Miiko se k něm prudce obrátila.

„Ano, ano, znám takové nálezy. Pokrývala je zvláštní sloučenina, která nedovolila, aby se ní přichytili živí tvorové. Byly z doby kolem posledního století éry Rozděleného Světa.“

V moři mezi břehem a ostrůvkem se objevil plavec. Když se přiblížil, nadzdvihl se z vody a zamával pažemi na pozdrav. Dar Veter poznal široké plece a lesklou pleť Mvena Mase. Zakrátko se vysoká černá postava vyšplhala na kámen a na mokré tváři nového vedoucího kosmických stanic zasvítil dobromyslný úsměv. Rychle se uklonil maličké Miiko a širokým nenuceným gestem pozdravil Dara Vetra.

„Přijeli jsme na jeden den společně s Renem Bozem, abychom vás požádali o radu.“

„Ren Boz?“

„Fyzik z Akademie Nejvyšších znalostí…“

„Trochu ho znám. Pracuje na problémech vzájemných vztahů mezi prostorem a polem. Kde jste ho nechal?“

„Na břehu. Není plavec — či aspoň ne takový jako vy…“

Lehké plesknutí Mvena přerušilo.

„Plavu na břeh, k Vedě!“ vykřikla Miiko z vody.

Dar Veter se na dívku přívětivě usmál.

„Plave s objevem,“ vysvětlil Mvenu Masovi a vyprávěl mu o nalezeném koni pod vodou.

Afričan mu naslouchal bez zájmu. Dlouhými prsty si přejížděl po bradě. Veter vyčetl z jeho pohledu neklid i naději.

„Vás něco vážného znepokojuje? Nač tedy to otálení?“

Mven se chopil vyzvání. Sděl na kraji skály nad hlubinou, která ukrývala tajemného koně, a vyprávěl o svých silných pochybách. Setkání s Renem Bozem nebylo náhodné. Nikdy ho neopustila vidina překrásného světa u hvězdy Epsilon Tukana. Od té noci touží, aby mol jakýmkoli způsobem překonat ohromné prostory a přiblížit se onomu světu. Aby mezi odesláním a obdržením zprávy, signálu či obrazu neležela doba šesti set let, nedostupná pro lidský život. Aby lidé ucítili tep nádherného a jim tak blízkého života a mohli přes propasti vesmíru vztáhnout ruku ke svým bratřím. Mven zaměřil své úsilí k tomu, aby se obeznámil s nerozřešeními otázkami a neukončenými pokusy, které se po tisíciletí prováděly při zkoumání prostoru jako funkce hmoty. Byl to tentýž problém, o němž snila Veda Kong tu noc, kdy přednášela poprvé pro Veliký Okruh…

V Akademii Nejvyšších Znalostí řídil podobné pokusy mladý matematik a fyzik Ren Boz. Jeho setkání s Mvenem Masem a přátelství, které následovalo, bylo předurčeno touto společnou touhou.

Teď se Ren Boz domnívá, že problém je tak propracován, aby se mohlo přistoupit k pokusu. Zkouška, jako vše, co souvisí s kosmickými měřítky, nemůže se provést laboratorní cestou. Obrovitost otázky vyžaduje také obrovský experiment. Ren Boz pokládá za nutné, aby se pokus provedl se silovou ztrátou veškeré zemské energie, včetně energie Ku z rezervní stanice v Antarktidě.

Pocit nebezpečí se zmocnil Dara Vetra, když upřeně hleděl do masových rozhořelých očí a na jeho chvějící se chřípí.

„Chcete vědět, jak bych jednal já?“ položil klidně rozhodující otázku.

Mven Mas kývl a jazykem si přejel vyprahlé rty.