„Paráda,” uznal Jason a odsunul se od seznamu. „Klaním se technické vynalézavosti. Jenže tam není nic, co by pro nás mělo nějaký význam. Jenom haldy učebnic.”
„Co
Jason chtěl začít s vysvětlováním, pak si to rozmyslel. „Řekneme si to později,” slíbil. „Mnohem později. Teď musíme najít nějaké vodítko. Je možné, že existují nějaké pásky — nebo dokonce tisknuté knihy, které neprocházejí pamětí tohoto stroje?”
„To je nepravděpodobné, ale mohli bychom se zeptat Poliho, který tady někde bydlí a vede knihovnu. Registruje nové tituly a stará se o přístroje a stroje.”
Jediné dveře vedoucí do zadní části budovy byly zamknuté, ale a do nich bušili sebevíc, správce knihovny neprobudili.
„Jestli je naživu, tohle by mělo fungovat,” řekl Jason. Na ovládacím panelu stiskl tlačítko ohlašující poruchu. Během pěti minut se dveře otevřely a jimi se protáhl Poli.
Na Pyrru přichází smrt zpravidla velmi rychle. Jestliže zranění zpomalila reakce člověka, vždy připravené ničivé síly pohotově dílo dokončily. Poli byl v tomto směru výjimkou. Ten tvor, který ho kdysi napadl, a už to bylo cokoli, odvedl dobrou práci. Polimu chyběla většina dolní části obličeje. Levou ruku měl zkroucenou a k nepoužití. Tělo a nohy měl tak postižené, že se sotva dokázal potácet z jednoho místa na druhé.
Jednu ruku měl však dosud v pořádku a zrak také. Mohl pracovat v knihovně a ušetřit tak jednoho zcela zdravého muže. Nikdo nevěděl, jak dlouho už Poli vláčí svou tělesnou schránku po knihovně. Navzdory bolesti, která se odrážela v jeho zarudlých, vlhkých očích, zůstával naživu. Zestárl, byl starší než kterýkoli jiný Pyrran, kterého Jason viděl. Nyní potácivě postoupil vpřed a vypnul signalizační zařízení, které ho přivolalo.
Jason začal s vysvětlováním, ale starý Pyrran ho zcela ignoroval. Teprve až Poli vydoloval ze svého obleku sluchadlo, Jason si uvědomil, že je také hluchý. Jason ještě jednou vysvětlil, po čem pátrají. Poli přikývl a vytiskl svou odpověď na tabulku.
Většinu budovy zabíraly registrační a třídící roboty. Pomalu se v doprovodu zmrzačeného knihovníka sunuli mezi strojovými skupinami, který je vedl dozadu ke dveřím zavřeným na závory. Poli ukázal na dveře, a zatímco Jason a Meta zápolili se závorami zrezivělými stářím, aby je uvolnili, napsal na tabulku další vzkaz.
Když Meta a Jason ten vzkaz přelétli očima, reflex jim vtiskl do rukou pistole. Závěrečné fáze otevírání dveří se ujal Jason sám — oba rodilí Pyrrané stáli přímo proti rozšiřující se štěrbině. A dobře že tam stáli. Jason by v žádném případě nedokázal zvládnout to, co se ze dveří vyvalilo.
Ani ty dveře nemusel rozevřít. Hluk u dveří zřejmě přilákal veškerou havě ze spodní části budovy, a tak když Jason odhodil poslední západku a chystal se zatáhnout za kliku, dveře se náhle rozletěly pod náporem z druhé strany.
Otevřte brány pekel a pozorujte, co z nich vyleze. Meta a Poli stáli těsně vedle sebe a pálili do odporné změti, která se valila dveřmi. Jason uskočil na jednu stranu a občas odstřelil živočicha, který se vydal směrem k němu. Zdálo se, že ta likvidace bude trvat věčně.
Uplynuly dlouhé minuty, než se poslední drápovitá bestie vyřítila své smrti vstříc. Meta a Poli čekali a těšili se na další — ta možnost rozsévat zkázu, je radostně vzrušila. Jasonovi se z toho tichého, zuřivého útoku udělalo nějak nevolno. A taky ze zuřivosti, jakou oba Pyrrané opláceli. Pak zahlédl, že Meta má na obličeji škrábance od jedné z těch bestií, které se dostaly až k ní. Meta si to zřejmě neuvědomovala.
Vytáhl svůj medikit a vydal se kolem nakupených zvířecích těl. Uprostřed nich se něco pohnulo, a do toho místa se zabořil ohlušující výstřel. Když Jason dorazil k Metě, přitiskl jí na poranění sondy analyzátoru. Přístroj cvakl a Meta nadskočila, jak jehla s antitoxinem vnikla do rány. Až teď si uvědomila, co Jason dělá.
„Dík,” řekla, „ani jsem si toho nevšimla. Bylo jich tolik a vyřítily se tak rychle.”
Poliho silnou svítilnu na baterie nesl podle tiché dohody Jason. I když byl Poli starý a zmrzačený, zůstával stále Pyrranem, pokud šlo o zacházení s pistolí. Všichni tři pomalu sestupovali po téměř neschůdných schodech.
„To je ale smrad!” zašklebil se Jason. „Kdybych neměl v nose ty filtrační vložky, asi by mě zabil.”
Do kuželu světla se vrhl nějaký stín, ale výstřel ho srazil ve výskoku. Krysy zde sídlily už hodně dlouho a vyrušování se jim nelíbilo.
Na konci schodiště se rozhlédli. Kdysi zde skutečně bývaly knihy a záznamy, ale krysy je po desítky let okusovaly, prožíraly a ničily.
„Líbí se mi, jak se staráte o staré tisky,” prohlásil Jason znechuceně. „To je pro mě varováním, abych vám žádné nepůjčoval.”
„Jistě neměly žádný význam,” usoudila lhostejně Meta, „jinak by byly řádně uloženy nahoře v knihovně.”