„Já,“ zajíkala se paní Mac Leary (проговорила, заикаясь, госпожа Мак-Лири), „já… já bych ráda (я хотела бы)… já mám zítra dvacáté narozeniny (у меня завтра двадцатый день рождения = завтра мне исполняется двадцать лет)… Já bych strašně ráda znala svou budoucnost (я бы ужас как хотела знать, что будет дальше: «я бы страшно рада знать свое будущее»).“
„Sedněte si, milé dítě,“ řekla tato stará dáma, když si velmi důkladně prohlídla plachou návštěvnici. „Copak byste ode mne chtěla?“
„Já,“ zajíkala se paní Mac Leary, „já… já bych ráda… já mám zítra dvacáté narozeniny… Já bych strašně ráda znala svou budoucnost.“
„Ale, slečno (барышня;
„Jonesová (Джоунс/Джоунсова),“ vydechla paní Mac Leary (выдохнула госпожа Мак-Лири = со вздохом произнесла…).
„Ale, slečno… eh, jak prosím?“ děla paní Myersová a chopila se hromádky karet, jež počala energicky míchat.
„Jonesová,“ vydechla paní Mac Leary.
„Drahá slečno Jonesová (дорогая мисс Джоунс;
„Drahá slečno Jonesová,“ pokračovala paní Myersová, „to je omyl; já neprovozuju kartářství, leda ovšem tu a tam, z přátelství, jako každá stará žena. Sejměte karty levou rukou a udělejte pět hromádek.
Tak (вот так). Někdy pro zábavu si vyložím karty (иногда забавы ради я раскидываю картишки), ale jinak (а так) – Hele (эй),“ děla (сказала она), obracejíc první hromádku (перевернув первую стопку). „Kule (бубны;
„Ah,“ řekla paní Mac Leary. „A co dál (а что дальше)?“
Tak. Někdy pro zábavu si vyložím karty, ale jinak – Hele,“ děla, obracejíc první hromádku. „Kule. To znamená peníze. A srdcový kluk. To je krásný list.“
„Ah,“ řekla paní Mac Leary. „A co dál?“