První planeta smrti

Prober si, jaká máš aktiva. Máš mnohá zranění, ale dosud jsi naživu. Žádné ze zranění není zřejmě vážné, a všechny kosti máš v pořádku. Pistole ti dosud funguje — hladce klouže do pevného pouzdra a stejně tak z něho vyskakuje, jak si jen pomyslí. Pyrrané vyrábějí robustní zařízení. Medikit taky funguje. Kdyby sis zachoval rozvahu, kdybys dokázal jít přibližně v přímém směru a kdyby se ti cestou celkem moc nestalo, máš slušnou naději, že se ti podaří dostat zpátky do města. Jaké by tě tam čekalo uvítání, je celkem jiná záležitost. To poznáš, až tam dorazí. Ze všeho nejdůležitější je se tam dostat.

Na straně pasív vystupovala samotná planeta Pyrrus, gravitace odčerpávající sílu, počasí a zběsilá zvířata. Podařilo by se ti přežít?

Jako kdyby chtěla jeho úvahy potvrdit, obloha potemněla a do lesa zašuměl d隝, který se přibližoval. Jason se namáhavě postavil na nohy a zorientoval dřív, než d隝 omezil viditelnost. Na horizontu se mlhavě rýsovaly rozeklané hory — pamatoval si na ně, když je cestou sem přelétali. Ty by se mohly stát prvním cílem. Až se k nim dostane, určí si další úsek cesty.

Před větrem se v rychlých nárazech nesly listy a prach, pak ho zaplavil d隝. Promáčený, zmrzlý a už na smrt unavený Jason sbíral poslední zbytky sil na vrávoravou chůzi po povrchu této zabíjející planety.

D隝 neustal, ani když se snesl soumrak. Směr se nedal s jistotou určit, nemělo smysl jít dál. A navíc se Jason nacházel na samém pokraji vyčerpání. Noc slibovala být mokrá. Stromy měly silné kmeny s kluzkým povrchem — na takové by nevylezl ani na planetě s normální gravitací. Chráněná místa pod padlými stromy a v hustých keřích, které prozkoumal, byla právě tak mokrá jako vše ostatní v lese. Nakonec se svinul do klubíčka u jednoho stromu na závětrné straně a usnul. Ve spánku se chvěl, stékaly z něho kapky vody.

Kolem půlnoci d隝 ustal a teplota prudce klesla.

Jason malátně procitl ze sna, v němž se mu zdálo, že umrzl k smrti — a zjistil, že je to téměř pravda. Mezi stromy se sypal drobný sníh, práškoval zemi a vítr ho nesl proti němu. Do kůže se mu zakusoval chlad, a když kýchnut, píchlo ho v prsou. Jeho rozbolavělé a otupělé tělo nechtělo nic než odpočinek, ale záblesk rozumného uvažování, které mu zůstalo, ho donutil postavit se na nohy. Kdyby si nyní lehl, zemřel by. Jednou rukou se opíral o kmen stromu, aby neupadl, když ztěžklým krokem začal kolem stromu chodit. Šouravým krokem, stále dokola, dokud svíravý chlad poněkud nepolevil a dokud se nepřestal chvět. Únava ho halila jako šedivá houně. Pokračoval v chůzi, většinu času měl oči zavřené — otvíral je, jen když upadl a musel namáhavě povstat na nohy.

Za rozbřesku slunce spálilo a zahnalo sněhová mračna. Jason se opřel o strom a svýma přivřenýma, bolavýma očima vzhlédl k obloze. Půda kolem něho zářila bělostí, až na místo kolem stromu, kde jeho klopýtavé kroky vyšlapaly kruh z černého bahna. Se zády opřenými o hladký kmen stromu se Jason zvolna sesul k zemi a nechal se prohřívat slunečními paprsky.

Z vyčerpání se mu zatočila hlava, rty měl rozpukané od žízně a téměř neustálý kašel mu žhavými prsty trhal hruď. I když se slunce ještě příliš nad obzor nevyhouplo, už silně hřálo a vysušovalo mu kůži. Vysušovalo a spalovalo.

To nebylo v pořádku. Ta myšlenka se mu honila hlavou, dokud si ji nepřipustil. Obracel ji a zkoumal ze všech stran. Co nebylo v pořádku? To, jak mu bylo.

Zápal plic. Měl všechny jeho příznaky.

Vysušené rty mu popukaly, a když se usmál, zvlhčila je krev. Vyhnul se na Pyrru všem nebezpečím ze strany živočichů, všech těch velkých masožravců a jedovatých plazů jen proto, aby ho přemohl nejmenší organismus ze všech? No, na toho má metr taky.

Třesoucími prsty si vyhrnul rukáv a přitiskl ústí medikitu k holé paži. Mediku cvakl a začal bzučet, ale hněvivě a kvílivě. Věděl, že to má nějaký význam, ale nemohl si uvědomit jaký. Pozvedl medikit a zjistil, že jedna z jehel vyčnívá z otvoru jen zpola. Samozřejmě. Nebylo v ní to antibiotikum, které vyžadoval analyzátor. Potřebovala doplnit.

Se zaklením medikit odhodil — ten šplouchl do louže a zmizel. Konec s léčbou, konec s medikitem, konec s Jasonem dinAltem. Osamocený bojovník proti nebezpečím planety smrti. Zarputile odvážný cizinec, který si dokázal vést stejně dobře jako místní! Celý jeden den vydržel bez cizí pomoci, než si podepsal rozsudek smrti.

Za ním se ozvalo přiškrcené zavrčení.

V jediném pohybu se otočil, klesl k zemi a vystřelil. To vše se odehrálo dřív, než si vůbec uvědomil, že se to odehrálo. Díky svému pyrranskému výcviku měl reflexy rychlejší než myšlení. S otevřenými ústy hleděl na ošklivé zvíře, které necelý metr od něho dodělávalo, a uvědomil si, že ho vytrénovali dobře.