О зачарованном нищем

Sel dedecek ode vsi ke vsi a prosil o kousek chleba. Loupezn'ik J'ira por'ad krok za n'im a nespoustel z neho sv'e krvav'e oci. Bylo poledne a dedecek nevyprosil ani kurcicku chleba; i sedl si u cesty a tr'asl se jako such'y list. Sedl si J'ira, vyt'ahl z pytle slaninu, ur'izl dvacet liber a na posezen'i to snedl; ale dedeckovi nedal ani kuzi ze slaniny. Pak sel dedecek d'al, a sel az do vecera, a nikde mu nedali ani “dobr'y den”, ani such'y brambor. A kdyz prisla noc, lehl si v nejak'e kulne, zavrel modr'a ocka a usnul. J'ira sed'i na prahu a kouse dvacet liber slaniny. A co j'a budu za n'im behat, mysl'i si, j'a ho podrezu, a az bude mrtev, pochov'am ho; vzdyt at ho pochov'am kde chci, bude na tom m'iste ten poklad. Vyt'ahl nuz, plivl na nej a zacal brousit o ocilku. Pak zkusil ostr'i na nehtu, znova plivl na cepel a znova brousil, az to svistelo. A pak zkusil na nehtu a zase brousil.

Zat'im zlodej'icek sel do nejblizs'i vesnice, a aby to J'irovi zkazil, vypravoval vsem lidem, ze nasel zacarovan'eho tul'aka a ze na m'iste, kde bude pochov'an, lez'i poklad, a ze loupezn'ik J'ira jde s dedeckem, aby ten poklad vykopal. Sotva to sedl'aci slyseli, rekl si kazd'y, ze tak'e pujde za t'im pokladem. Kazd'y vzal pytel, strcil do neho pecen chleba nebo srut uzen'eho, chytil motyku nebo lopatu a hajdy za dedeckem.

J'ira tedy zrovna brousil nuz, aby nem'eho tul'aka podrezal. Kdyz potret'i plivl na ostr'i a potret'i zacal brousit, az srsely jiskry, zvedl hlavu a videl kolem dokola jakoby sam'e rud'e uhl'iky. To byly chtiv'e, planouc'i oci tech, kter'i prisli vykop'avat poklad. A bodejt, rekl si J'ira, j'a toho dedka zabiju a pochov'am, a oni mne pak zazenou a vykopou poklad sami. Takhle j'a nehraju, rekl si a jakoby nic dobrousil nuz a ur'izl si jeste jeden kus slaniny. Dedecek tise spal. Ale nikdo z tech, kdo sli za n'im, nespal ze strachu, ze by treba nekdo druh'y dedecka odnesl v pytli a nekde potaj'i pochoval; tak sedeli kolem kulny, sv'itili na sebe krvav'yma ocima a jezili fousy.

R'ano se dedecek probudil, a nic se nedivil tem vsem lidem; omyl si oci rosou a sel d'al. Cel'y ten z'astup lid'i za n'im, a kazd'y se jen strkal, aby byl dedeckovi co nejbl'iz. V poledne tul'ak nevyzebral jeste ani kurcicku chleba, i sedl si na k'amen a chvel se jako st'ebelko ve vetru. Vsichni sedli dokola, vyt'ahli z pytlu z'asoby a jedli, ale jemu nepodal nikdo ani drobecku. A kdyz zase v noci sel dedecek spat, sesedli se vsichni kolem neho jako vlci a zehnuli rerav'yma ocima a hl'idali se a skr'ipali na sebe zuby, jako by se chteli kousat. Tise, tichounce Tise, tichounce jako d'ite spal v jejich stredu dedecek.

A tak to bylo i den nato a tret'i den a ctvrt'y a por'ad; jenomze lid'i por'ad prib'yvalo a vsichni sli za pokladem a cekali, az nem'y dedecek umre. Vsichni se nen'avideli a chteli by se zab'ijet; ale z'adn'y se v tom pruvodu nechtel opozdit, a tak se jen uj'idali zhav'yma ocima a syceli na sebe a cvakali zuby. Byli mezi nimi chud'i zebr'aci, kter'i chteli zbohatnout, a zlodeji a loupezn'ici, ale tak'e z'amozn'i lid'e, kter'i chteli jeste v'ic zbohatnout, a ti jeli za dedeckem se zebrin'aky a koc'ary, aby ten velik'y poklad mohli hned odv'ezt. Ti nejbohats'i nesli za dedeckem sami, ale najali si str'aze a detektivy, a ti nejslavnejs'i detektivov'e jeli za n'im v automobilech, a kazd'y chtel b'yti pri tom, az tul'ak umre a bude pochov'an. Byl v'am to pruvod mnoha tis'ic lid'i, a v cele por'ad ohnut'y, nem'y dedecek s krivou hulcickou a modr'yma ocima. Vsude zav'irali dvere a vrata, kdyz videli ten divn'y pruvod, a nikde uz nedali tul'akovi kousek chleba. A tak byl dedecek den po dni mens'i a scvrklejs'i, jen jeho oci byly modrejs'i a modrejs'i, jako by se d'ivaly z nebe.

Kdykoliv dedecek usedl, vsichni sedli dokola a jedli a jemu nepodali. Nac ho jeste zivit, myslili si, uz d'avno by mel umr'it a nechat se pochovat. Ale star'y tul'ak neum'iral, treba byl uz skoro pruzracn'y. A v noci, kdyz spal, sv'itily dokola tis'ice zl'ych oc'i rud'ymi a zelen'ymi oh'ynky.

Jednou v noci sel sp'at dedecek na stoh sl'amy v sir'em poli. Kolem dokola sed'i tis'ice lid'i a hl'idaj'i. Kone u vozu hrabou kopyty, automobily hrc'i, lid'e se ani neh'ybaj'i a skr'ipou na sebe zuby. Tu se smluvili nejmocnejs'i z tech, co sli za pokladem, ze t'e noci dedecka zabij'i a rozrezou na kousky; kazd'y z nich vezme kousek jeho tela a nekde jej pochov'a, aby pak na tom m'iste nasel poklad. I vzali noze a sli na dedecka.

V tu chv'ili sjel z hvezdn'eho nebe ohniv'y andel a dal dedeckovi smrteln'e pol'iben'i. Stoh sl'amy zapl'al az do nebe vysok'ym plamenem a strasne oz'aril tis'ice tv'ar'i, bled'ych zdesen'im a lakotou. Nez se vsichni vzpamatovali, stoh docista shorel a ze sp'aleniste vyrazil ohromn'y sloup popele a vl'etl vsem lidem dokola do oc'i. Byl to popel z mrtv'eho dedecka.