Mlhoviny v Andromedě

Zařízení Kora Julla bylo na vrcholu ploché hory, pouhý kilometr od Tibetské observatoře Rady Astronautiky. Ve výšce čtyř tisíc metrů se neujaly žádné dřevité porosty kromě černožlutých stromů přivezených z Marsu, jejichž holé větve trčely vzhůru a kroutily se dovnitř. Vítr v údolí ohýbal světle žlutou trávu, ale ocelově pružní přistěhovalci z cizího světa stáli úplně nehnutě. Po horský úbočích tekly kamenné řeky z úlomků rozpadlých skal. Sněžná pole svítila zvláštní bělostí, jako získává čistý horský sníh pod zářící oblohou.

Kdysi zde stál klášter, z jehož pyšné slávy zbyly jen polozbořené stěny z rozpukaného dioritu. Za rozvalinami strměla do výše věž z ocelových trubek a podpírala dva průsvitné oblouky. Na nich se otvírala a zářila k nebi obrovská, hyperbolicky skloněná spirála z beryliového bronzu, posetá svítícími body reniových kontaktů. K první spirále těsně přiléhala druhá, jejíž rozevřená strana se obracela k zemi a přikrývala osm velkých kuželů z nazelenalé borazonové slitiny. Sem ústila potrubí o šestimetrovém průměru, která přiváděla energii. Údolí přehrazovaly sloupy s vodicími kruhy pro krátkodobý přípoj na hlavní linku observatoře, která v době vysílání přijímala energii ze všech stanic planety. Ren Boz si rukou prohraboval rozcuchanou hlavu a s uspokojením prohlížel změny na dřívějším zařízení. Moderní vybavení opatřili dobrovolníci za neuvěřitelně krátkou dobu. Ze všeho nejtěžší bylo vysekat v tvrdošíjné skále hluboké otevřené zákopy bez velkých důlních strojů, ale i to už měli za sebou.

Dobrovolníci samozřejmě čekali za odměnu podívanou na veliký pokus a vyhlédli si pro své stany mírný horský svah na sever od budovy observatoře.

Mven Mas, v jehož rukou byla všechna spojení s vesmírem, seděl schoulený na chladném kameni proti fyzikovi, a vyprávěl novinky z Okruhu, Družice 57 v poslední době nepracovala pro Okruh, sloužila k udržování styků s hvězdolety a planetolety. Když mu pověděl o záhubě Vlichcha oz Ddize u hvězdy E, unavený fyzik ožil.

„Nejvyšší intenzita přitažlivosti ve hvězdě E vede v následujícím vývoji nebeského tělesa k nejsilnějšímu rozeplání. Vzniká fialový veleobr, jehož strašlivá síla překonává obrovskou přitažlivost. Chybí mu rudá část spektra, třebaže má mocné gravitační pole; vlny světelných paprsků se neprodlužují, nýbrž krátí.“

„Stanou se z nich fialové vlny na kraji spektra,“ přitakal Mven Mas, „a pak ultrafialové.“

„Nejen to. Proces jde dál. Kvanta se neustále umocňují, až konečně překonávají hranice nulového pole a vzniká oblast antiprostoru, který je druhou stránkou pohybu hmoty. U nás na Zemi jej neznáme, protože naše rozměry jsou nepatrné. Nemohli bychom dosáhnout něčeho podobného, i kdybychom spálili vodík ze všech zemských oceánů.“

Mven provedl zpaměti bleskurychlý výpočet.

„Když patnáct tisíc trilionů tun vody převedeme na energii vodíkového cyklu podle zásady relativity hmota/energie, dostaneme zhruba trilion tun energie. Vydá-li slunce za minutu dvěstě čtyřicet miliónů tun — je to celkem deset let slunečního záření!“

Ren Boz se spokojeně usmál.

„A kolik vydá modrý veleobr?“

„To bych těžko vypočítal. Ale suďte sám. Ve Velkém Magellanově mračnu je hvězdokupa NGC 1910 vedle mlhoviny v Tarantulích… Odpusťte, zvykl jsem si sám pro sebe používat dávných názvů a hvězdných označení.“

„To vůbec nevadí.“

„Mlhovina v Tarantulích je tak jasná, že kdyby byla na místě všeobecně známé mlhoviny v Orionu, zářila by jako měsíc v úplňku. Hvězdokupa 1910 má v průměru všeho všudy sedmdesát parseků, ale obsahuje jistě sto veleobrů. V ní se nalézá veleobr ES v Mečounu se světlými čarami vodíku ve spektru a tmavými u fialového kraje. Je větší než oběžná dráha Země, o svítivosti půl miliónu našich Sluncí. Měl jste na mysli takovou hvězdu? V téže hvězdokupě jsou i větší hvězdy s průměrem Jupiterovy oběžné dráhy, ale ty vyšly právě ze stavu E, a teprve se rozehřívají.“

„Nechme veleobry na pokoji. Lidé se celá tisíciletí dívali na prstencové mlhoviny ve Vodnáři, Velkém voze i Lyře, aniž chápali, že mají před sebou neutrální pole nulové gravitace podle repagulárního zákona o přechodu mezi tíží a antitíží. A právě tam se skrývala záhada nulového prostoru.“

Ren Boz vyskočil z prahu řídícího krytu, postaveného z velikých balvanů zalitých křemičitanem.

„Už jsem si odpočinul. Můžem se do toho pustit!“

Mvenu Masovi zabušilo srdce, hrdlo se mu sevřelo vzrušením. Afričan zhluboka a trhaně vzdychl. Ren zůstal klidný, jen zimničný lesk jeho očí prozrazoval, že fyzik soustřeďuje myšlenky i vůli, než přistoupí k nebezpečnému dílu.

Mven stiskl velkou dlaní Renovu malou pevnou pěst. Pokyn hlavou, a už silueta vedoucího kosmických stanic sestupovala z hory po cestě k observatoři. Studený vítr zlověstně zaskučel, jak letěl ze zledovatělých horských velikánů, kteří střežili údolí. Mvenovým tělem probíhalo mrazivé chvění. Zrychlil bezděky i beztak rychlé kroky, přestože neměl kam spěchat. Pokus začínal po západu slunce.