Mlhoviny v Andromedě

Od dětství se učíte dialektické filosofii, jíž se v tajných knihách antického starověku říkalo» Tajemství Dvojího Principu«. Předpokládalo se, že jeho mocí smí vládnout jen» posvěcení«— lidé silní a intelektuálně i mravně vyspělí. Vy dnes od mládí nazíráte svět podle zákonů dialektiky, a její mohutná síla slouží každému. Narodili jste se v dobře uspořádané společnosti, kterou vytvořily miliardy neznámých pracovníků a bojovníků za lepší život. Pět set generací se vystřídalo od časů, kdy byla poprvé zavedena společenská dělba práce. Za tu dobu se smísily nejrůznější rasy a národnosti. Každý z vás má v sobě kapku krve — jak se říkalo za stara — čili dědičné mechanismy, jak my říkáme dnes — z každého národa. Bylo třeba gigantické práce, aby se dědičnost zbavila následků z neopatrného užívání záření i rozšířených chorob, které pronikly do jejích mechanismů.

Výchova člověka je jemná práce; vyžaduje individuální analýzu a velmi opatrný přístup. Nenávratně minuly doby, kdy se společnost spokojovala s ledabyle a náhodně vychovanými lidmi, jejichž nedostatky omlouvala dědičností a vrozenou lidskou přirozeností. Dnes každý špatně vychovaný člověk je vizitkou pro celou společnost, je tíživým omylem velkého lidského kolektivu.

Nezbavili jste se dosud mladického egocentrismu, máte sklon k přeceňování vlastního» já«. Ale musíte si jasně představit, jak mnoho záleží na vás samotných, do jaké míry vy sami budete tvůrci vlastní svobody a zájmů vlastního života. Máte široké možnosti výběru, ale svobodná volba jde ruku v ruce s plnou odpovědností. Dávno zmizely sny nekulturního člověka o návratu k divoké přírodě, o volnosti primitivních společností a vztahů. Lidstvo mělo na vybranou: bud se podřídit společenské kázni, dlouhé výchově a výuce, nebo zahynout. Jiné cesty neexistují, chceme-li se uživit na naší planetě, i když její příroda je dosti štědrá. Tak zvaní filosofové, kteří snili o návratu k prvotní přírodě, ve skutečnosti přírodu nechápali ani nemilovali, jinak by věděli, že je nelítostně krutá a zničí nevyhnutelně všechno, co se nepodrobí jejím zákonům.

Člověk nové společnosti musil ukáznit svá přání, vůli, myšlení. Tato cesta výchovy rozumu a vůle je pro každého z nás stejně závazná jako výchova těla. Studium zákonů přírody i společenské ekonomiky nahradilo osobní přání logickým poznatkem. Řekneme-li:»chci«, rozumíme tím:»vím, že je to možné».

Již před mnoha tisíci lety říkali staří Řekové: metron ariston čili» nejdůležitější je míra«. My jdeme dál a říkáme, že základem kultury je chápat míru ve všem.

S růstem kulturní úrovně slábla touha po hrubém vlastnickém štěstí a nenasytném hromadění majetku, která člověka rychle otupovala a naplňovala ho tíživou nespokojeností.

My vás učíme mnohem většímu štěstí odříkání, štěstí pomáhat bližnímu, opravdové radosti z práce, která zapaluje srdce. Pomáhali jsme vám, abyste se vymanili z moci malicherných přání i malicherných věcí a přenesli své radostí i strasti do vyšší tvůrčí oblasti.

Péče o fyzickou výchovu, čistý spořádaný život desítek generací, zbavily vás třetího nejhoršího nepřítele duševního života lidí, jímž je lhostejnost, prázdná, líná duše. Vstupujete do života a do práce nabití energií, s vyrovnanou, zdravou psychikou, v níž podle přirozené souvztažnosti emocí je více dobrého než zlého. Čím budete lepší, tím lepší a dokonalejší bude celá společnost, neboť to vzájemně souvisí. Jste součástmi společnosti; vytvořte dobré morální prostředí, a společnost vás povznese. Společenské prostředí je nejzávažnějším faktorem při výchově a vyučování člověka. člověk se dnes učí i vychovává celý život a vzestup společnosti rychle pokračuje.“

Evda Nal se odmlčela, uhladila si vlasy stejným pohybem jako Rea, která z ní nespouštěla oči, a znovu se rozhovořila:

„Lidé nazývali kdysi touhu po poznání skutečného světa sněním. Vy tak budete snít celý život a budete mít radost z poznání, z pohybu, z boje i práce. Nevšímejte si poklesu po duševním vzepětí, protože jsou to stejně zákonité zákruty spirály pohybu jako v ostatní hmotě. Skutečnost svobody je krutá, ale připravili jste se na ni disciplinovanou výchovou i studiem. Protože si uvědomujete odpovědnost, můžete měnit způsob zaměstnání, a to také vytváří osobní štěstí. Sny o rajské nečinnosti dějiny vyvrátily, neboť odporují přirozenosti člověka bojovníka. Každá epocha měla a má své obtíže, ale štěstím pro celé lidstvo se stal nepřetržitý a rychlý vzestup k nejvyšším metám poznání i citů, vědy a umění.“

Evda Nal ukončila přednášku a sestoupila k předním místům, kde ji Veda uvítala jako diváci Čaru na slavnosti. Také všichni přítomní vstali a opakovali její gesto, jako by vyjadřovali nadšení nad nevídaným uměním.

KAPITOLA 10. Tibetský pokus