Mlhoviny v Andromedě

Veda Kong zhuštěně a jasně vyprávěla o základních meznících v historii lidstva. Zmínila se o existenci lidstva v epochách starověku, o izolovanosti velkých i malých národů, o ekonomickém a ideovém nepřátelství, které rozdělovalo jejich země;, hovořila velmi stručně. Epochy se souhrnně nazývaly ÉRS čili éry Rozděleného Světa. Ale lidi v éře Velikého Okruhu nezajímaly jen příhody o ničivých válkách hrozných strádáních a zdánlivě velikých vládcích, jak o nich psaly starověké historické knihy a Antických věků, doby Temna či z období Kapitalismu. Mnohem důležitější byla protikladná historie rozvoje výrobních sil a formování idejí, umění, vědění i historie duchovního boje za opravdového člověka a lidstvo. Stejně důležité a nutné bylo vytváření nových přestav o světě a společenských vztazích, o povinnosti, právech a štěstí člověka, z nichž na celé planety vyrostl a rozkvetl mohutný strom komunistické společnosti.

V poslední fázi ÉRS, v tak zvané době Rozštěpu, lidé konečně pochopili, že všechno jejich utrpení pramení ze společenského systému, který se utvářel spontánně již od primitivních časů. Pochopili, že všechna síla budoucího lidstva je v práci, ve společném úsilí miliónů lidí, kteří se osvobodili z útisku, ve vědě a v přestavbě života na vědeckých základech. Uvědomili si hlavní zákony společenského vývoje, dialekticky protichůdný běh historie a nutnost vychovat v lidech přísnou společenskou kázeň, která je tím důležitější, čím vyšší je počet obyvatel na planetě.

Boj mezi starými a novými idejemi se vyhranil v době Rozštěpu a vedl k tomu, že se celý svět rozpadl na dva tábory s různým hospodářským zřízením, na tábor socialistický a kapitalistický.

V té době lidé objevili první druhy atomové energie a zavilost zastánců starého světa div nepřivedla lidstvo do nejstrašnější katastrofy.

Ale nový společenský systém musil zvítězit, třebaže se vítězství zdrželo kvůli zaostalé výchově společenského uvědomění. Přestavba světa na komunistických základech nebyla myslitelná bez podstatných změn v ekonomice, aby vymizela bída, hlad a těžká vysilující dřina. Avšak změna ekonomiky vyžadovala velmi složité řízení výroby a distribuce, a to nešlo uskutečnit bez výchovy společenského uvědomění člověka.

Do komunistické společnosti se nezapojily hned všechny národy a země. Bylo zapotřebí gigantického úsilí, než se vymýtilo nepřátelství, a zejména lži, které nakupila nepřátelská propaganda při ideovém zápase v období Rozštěpu. Nemálo chyb se stalo i při rozvíjení nových lidských vztahů. Leckde vypukla povstání, podněcovaná zaostalými přívrženci starého světa, kteří z nevědomosti chtěli křísit minulost, aby našli snadná východiska o obtíží, před nimiž lidstvo stálo. Ale nové uspořádání života se neodvratně a vytrvale šířilo po celé Zemi, až nejrozličnější národy a rasy vytvořily jedinou, přátelskou a moudrou rodinu.

Tak začala ÉSS, éra Světového Sjednocení, kterou tvořila období Svazu Zemí, Různých Jazyků, Boje za Energii a Společného jazyka.

Společenský vývoj se stále zrychloval a každá nová epocha uběhla rychleji než předešlá. Vláda člověka nad přírodou postupovala mílovými kroky.

V pradávných utopických fantaziích lidé snili o nádherné budoucnosti tak, že se člověk postupně osvobodí od práce. Spisovatelé slibovali, že krátká, dvou až tříhodinová pracovní doba zajistí lidem dokonalý blahobyt a zbývající čas že mohou věnovat šťastné zahálce.

Takové představy vznikly ve starověku z odporu k těžké a nucené práci.

Lidé brzy pochopili, že práce je štěstím, stejně jako neustálý boj s přírodou, zdolávání překážek, jak řešení nových a nových úkolů při rozvoji vědy a ekonomiky. Člověk potřebuje pracovat naplno, ale musí to být práce tvůrčí, která odpovídá jeho vrozeným schopnostem a zálibám, a také práce mnohostranná, jež se čas od času střídá. Rozvoj kybernetiky, masové vzdělání i kulturnost a vzorná fyzická výchova člověka dovolily, aby lidé měnili svá zaměstnání, aby bez konce střídali svou tvůrčí činnost, nacházejíce v ní stále větší uspokojení. Stále pokročilejší věda zachvátila celý lidský život a tvůrčí radosti objevitelů nových tajemství přírody byly dostupné ohromnému množství lidí. Umění se velkou měrou podílelo na společenské výchově a uspořádání života.

Nastala nejvelkolepější éra v historii lidstva, éra Společné práce. Tvořila ji období Zjednodušených věcí, Přestavby, Prvního Blahobytu a období Kosmu.

Vynález intenzivnější elektřiny vedl k vytvoření akumulátorů s ohromnou kapacitou i kompaktních, ale mocných elektromotorů, a byl nejdůležitější technickou revolucí nové doby. Už dříve se lidé naučili pomocí polovodičů spojovat nejsložitější slaboproudé sítě a sestrojovat samořiditelné kybernetické stroje.

Technika se stala nejpřesnější a nejjemnější záležitostí, vysokým uměním, a tím si podmanila zároveň síly v kosmických rozměrech.