První planeta smrti

Jedno se nyní stalo zřejmé. Pyrranská zvířata jsou citlivá na vlnění psí — rostliny a nižší životní formy pravděpodobně rovněž. Snad se jeho prostřednictvím dorozumívají, protože člověka, který má na ně silný vliv, poslouchají. A v této oblasti byl příval vlnění psí tak silný, jaký Jason dosud nezažil. I když svoje paranormální schopnosti měl rozvinuté v psychokinezi — ovlivňování pohybu neživých předmětů silou vůle — byl citlivý i na většinu psychických jevů. Když se díval na nějaké sportovní utkání, mnohokrát cítil souhlasnou jednotu mnoha myslí vyjadřujících tutéž myšlenku. Nyní cítil něco podobného. Jenže úplně jiného.

Dav jásal nad určitým úspěchem na hřišti, nebo zklamaně vzdychal nad neúspěchem. Ten pocit proudil, a jak se hra vyvíjela, měnil se. Zde však byl myšlenkový tok nekonečný, silný a hrozivý. Nedal se dost dobře vyjádřit slovy. Vyjadřoval zčásti nenávist, zčásti strach — a beze zbytku ničivou touhu.

Smrt nepříteli — tak by to Jason vyjádřil nejvýstižněji. A bylo v tom ještě víc: nekonečná mentální řeka vzteku a smrti.

„Teď se vrátíme,” rozhodl Jason, když se mu z deptajících pocitů, které ho zaplavily, náhle udělalo špatně. Když se vydali na zpáteční cestu, začal mnohé chápat.

Ten náhlý, nevyjádřitelný strach, když ho prvého dne na planetě napadl pyrranský živočich. A svoje opakující se noční můry, které nikdy zcela neustaly, ani po narkotikách.

V obou případech tak reagoval na nenávist namířenou proti městu. I když z nějakého důvodu ji dřív nevnímal tak bezprostředně jako nyní, přece se mu z ní dostalo tolik, aby v něm vzbudila silnou emocionální odezvu.

Když se vrátili, Rhes už spal a Jason s ním nemohl mluvit dřív než ráno. Navzdory únavě z cesty zůstal dlouho do noci vzhůru a přemýšlel o tom, co dnes zjistil. Může říct Rhesovi, co zjistil? Spíš ne. Kdyby to udělal, musel by vysvětlovat, jak je to zjištění důležité a k čemu ho hodlá využít. Nic, co by obyvatelům města pomohlo, by se Rhesovi ani v nejmenším nezamlouvalo. Bude nejlepší, když nic neřekne, dokud všechno neskončí.

18

Po snídani řekl Rhesovi, že se chce vrátit do města.

„Už jsi tedy viděl z našeho barbarského prostředí dost a chceš zpátky ke svým přátelům. Pomoct jim třeba, aby nás vyhladili?” Rhes to říkal lehkým tónem, ale z jeho slov zazníval hněv.

„Doufám, že si něco takového doopravdy nemyslíš.,” řekl mu Jason. „Vždy přece víš, že pravda je zcela jiná. Byl bych rád, kdyby ta občanská válka skončila a kdyby se tvoji lidé dostali ke všem vymoženostem vědy a medicíny, které jsou vám odepírány. Udělám vše, co budu moci, abych to dokázal.”

„To se nikdy nezmění,” usoudil zachmuřený Rhes, „tak neztrácej čas. Avšak v zájmu své i naší bezpečnosti budeš muset udělat jedno: nepřiznat, dokonce ani nenaznačit, že jsi s nějakým hrabošem mluvil!”

„Proč?!”

„Proč! Protože by nás nemilosrdně zlikvidovali! Copak jsi tak naivní? Ti udělají všecko, abychom si moc nepolepšili, a mnohem raději by nás všechny viděli jako mrtvoly. Myslíš si, že se budou rozpakovat tě zabít, jestli budou mít jen podezření, že ses dostal s námi do styku? Uvědomují si — i když to nepřipouštíš — že ty samotný můžeš zcela pozměnit rozložení sil na planetě. Řadový kšeftař si může o nás myslet, že jsme jenom o něco málo víc než zvěř, ale ti, co je vedou, si to nemyslí. Ti vědí, co potřebujeme a co chceme. A možná si správně domyslí i to, o co tě požádám.

Pomoz nám, Jasone dinAlte. Vra se mezi ty lidské svině a lži. Řekni, že jsi s námi vůbec nemluvil, že ses ukryl v lese a že jsme tě napadli a že jsi musel střílet, aby ses zachránil. Dodáme ti nějakou čerstvou mrtvolu, aby tato část vyprávění vypadala autenticky. Donu je, aby ti uvěřili, ale i pak, když si budeš myslet, žes je přesvědčil, hrej dál svoji roli, protože tě budou pozorovat a hlídat. Pak jim řekni, že jsi se svou prací hotov a že jsi připraven odjet. Dostaň se v bezpečí z Pyrru na jinou planetu, a já ti slíbím všecko ve vesmíru. Budeš mít, co budeš chtít. Moc, peníze — cokoli.

Tohle je bohatá planeta. Kšeftaři těží a prodávají kovy, ale my bychom to dokázali mnohem líp. Přile sem zpátky s kosmickou lodí a přistaň na tomto kontinentě kdekoli. My nemáme města, ale naši lidé mají farmy všude, najdou tě. Pak budem mít svoje obchodní spojení — ve svém městě. To je to, co všichni chceme a pro co uděláme první poslední. A ty to zařídíš. Dáme ti, co si jen budeš přát. To slibuji — a my sliby dodržujeme.”

Intenzita a rozsah toho, co slyšel, udělaly na něho obrovský dojem. Věděl, že Rhes mluví pravdu a že když udělá, oč ho Rhes žádá, veškeré zdroje planety budou jeho. Na zlomek okamžiku se ho zmocnilo pokušení, vychutnával pomyšlení, jaké by to bylo. Pak si uvědomil, že by to byla moc poloviční a navíc ubohá. Kdyby se tito lidé stali tak silní, jak chtějí být, ze všeho nejdříve by se pokusili zničit obyvatele města. Výsledkem by byla krvavá občanská válka, při které by pravděpodobně obě strany zahynuly. Rhesův návrh byl dobrý — ale jen zpola.