Mlhoviny v Andromedě

„Je třeba najít Mvena Mase, on ještě nic neví!“ zvolal Dar Veter, jako by si náhle vzpomněl. „Pojďte se mnou Evdo! I vy, Rene!“

„Já také,“ přistoupila Čara Nandi. „Smím?“

Pustili se k tiše šplouchajícím vlnám. Dar Veter se zastavil, nastavuje tvář chladnému závanu od moře, a zhluboka povzdechl. Když se otočil, střet se s pohledem Evdy Nal.

„Odjedu ihned, nebudu se už vracet do domu,“ odpověděl jí na nevyslovenou otázku.

Evda ho vzala pod paží. Nějakou dobu šli všichni mlčky.

„Přemýšlela jsem, zda je to nutné,“ zašeptala Evda. „Určitě je. Máte pravdu. Kdyby Veda…“

Evda zmlkla, ale Dar Veter jí chápavě stiskl dlaň a přiložil ke své tváři, Ren Boz šel v patách za nimi, odtahuje se bedlivě od Čary, ale ta se jen úkosem dívala velkýma očima a s tajeným posměškem kráčela vedle něho. Evda se skoro neslyšně rozesmála a znenadání podala fyzikovi volnou ruku. Chopil se jí dravým pohybem, který u tak ostýchavého člověka působil komicky.

„Kde ale budeme hledat vašeho přítele?“ Čara se zastavila těsně u vody.

Dar Veter se pozorně zadíval a v jasném svitu měsíce uviděl zřetelné otisky nohou na mokrém písku. Stopy pokračovaly ve stejných vzdálenostech a jejich poloha byla tak symetrická a geometricky pravidelná, jako by je vytiskl stroj.

„Šel tam,“ Dar ukázal k velikým kamenům.

„Ano, to jsou jeho stopy,“ potvrdila Evda.

„Proč jste si tak jista?“ zapochybovala Čara.

„Podívejte se na ty pravidelné kroky, tak chodili pravěcí lovci, nebo ti, kdo zdědili jejich rysy. A já si myslím, že Mven Mas přes všechnu svou učenost má k přírodě bližší vztah než kdokoli v nás… Nevím, jak vy, Čaro?“ Evda se obrátila k zamyšlené dívce.

„Já? Kdepak!“ A ukazujíc kupředu, vykřikla: „Tamhle je!“

Na nejbližším kameni se objevila mohutná postava Afričana, lesknoucí se v měsíční záři jako uhlazený černý mramor. Mven mával rukama, jako by někomu vyhrožoval. Svaly mohutného těla se vzdouvaly a převalovaly jako pahorky pod lesklou kůží.

„Vypadá jako duch noc z dětských pohádek! Zašeptala Čara vzrušeně.

Mven Mas postřehl blížící se skupinku, seskočil s útesu a objevil se už oblečený. Dar Veter mu stručně vyprávěl, co se přihodilo a Mven si přál hned vidět Vedu Kong.

„Jděte tam s Čarou,“ řekla Evda, „my zde ještě chvíli zůstaneme…“

Dar jim pokynul na rozloučenou a na Afričanově tváři bylo vidět, že pochopil. V polodětském návalu citů začal šeptat dávno zapomenutá slova loučení. Veter byl dojat a zamyšleně odcházel, provázen mlčící Evdou. Ren Boz rozpačitě přešlapoval na místě, pak se obrátil a odcházel za Mvenem Masem a Čarou.

Dar Veter s Evdou došli k mysu, který odděloval záliv od otevřeného moře. Byla zřetelně vidět světla kolem ochranných kruhových vorů mořské expedice.

Dar odstrčil průzračnou loďku z písku do vody a stanul před Evdou ještě silnější a mohutnější než Mven Mas. Mladá žena vystoupila na špičky a políbil odcházejícího přítele.

„Vetře, budu s Vedou,“ odpovídala na jeho myšlenky. „Vrátíme se spolu do naší zóny a tam počkáme na přílet kosmické výpravy. Dejte o sobě vědět, až se zařídíte. Vždycky vám velmi ráda pomohu…“

Evda dlouho sledovala loď na stříbřité vodě…

Dar Veter připlul k druhému voru, kde ještě pracovali mechanikové a spěšně dokončovali akumulátorové zařízení. Požádal je, aby rozsvítili tři zelená světla do tvaru trojúhelníku.

Za půldruhé hodiny tudy letěl první spirolet a zůstal viset nad mořem. Dar Veter nasedl do spuštěného výtahu, na okamžik se objevil pod osvětleným spodkem letounu a zmizel v otvoru. K ránu už vstupoval nedaleko observatoře Rady do svého trvalého bydliště, které ještě nestačil změnit. Nejdříve otevřel profukovací ventily v obou místnostech. Za pár minut nebylo po prachu ani památky. Pak vysunul ze stěny postel, nařídil pokoj na vůni a šplouchání moře, jemuž za poslední čas přivykl, a usnul tvrdým spánkem.

Když se probudil, měl pocit, že svět ztratil svůj půvab. Věda je daleko, a bude teď daleko, než… On však jí měl pomoci, a ne ještě komplikovat situaci.

V koupelně na sebe pustil vířivý proud chladné elektrizované vody. Stál pod ní tak dlouho, až celý prokřehl. Cítil se svěží. Otevřel zrcadlová dvířka televizofonu a zavolal nejbližší stanici pro rozdělování prací. Na obrazovce se objevila jinošská tvář. Mladík poznal Dara Vetra a pozdravil ho s uctivým přízvukem v hlase.

„Chtěl bych dostat dlouhotrvající těžkou práci spojenou s fyzickou námahou,“ řekl Dar. „Třeba v antarktických dole.“

„Tam je všechno obsazeno,“ řekl dispečer omluvně. „Také naleziště na Venuši, Marsu i na Merkuru jsou plná. Víte sám, že na nejobtížnější pracovní úseky se hrne mládež.“

„Ano, ale já už se k té výborné kategorii nemohu počítat.… Co máte volného teď? Potřebuji nastoupit okamžitě.“

„Toužíte-li po práci v dolech, mám tu těžbu diamantů ve s Střední sibiři,“ říkal mladík zvolna a díval sena tabulku, kterou Dar Veter neviděl. Kromě toho jsou místa na oceánských vorech nebo na čerpací stanici v Tibetu, ale to už je lehká práce. Ostatní místa nejsou také nijak zvlášť obtížná.“