Mlhoviny v Andromedě

Dnes víme, jak rozličné světy existují v naší Galaxii. Jsou hvězdy modré, zelené, žluté, bílé, rudé i oranžové; všechny obsahuji vodík a helium, ale protože jejich atmosféry i jádra mají různé složení, protože vysílají záření rozličného charakteru a mají teploty vysoké i nízké, říkáme jim hvězdy uhlíkové, kyanové, titanové či zirkoniové. Víme, že i planety mají nejrůznější objem, hustotu, složení a tloušťku atmosféry i hydrosféry, že jsou různě daleko od mateřské hvězdy a mají rozličné podmínky rotace. Ale víme také, že naše planeta, pokrytá z osmdesáti procent vodou a současně ležící blízko Slunce, které jí dodává mohutné zásoby energie, je dosti vzácným zdrojem mocného života, bohatého na bílkoviny a nepřetržité změny.

Proto se život u nás rozvinul dříve než v ostatních světech, kde musil zápasit s nedostatkem vody i sluneční energie nebo s malými plochami pevniny. A také dříve než na planetách s nadbytkem vody. V relacích z Okruhu jsme viděli evoluci života na silně zatopených planetách, kde se život zoufale plazí vzhůru po stéblech rostlinstva, trčícího z věčných vod.

Naše vodou bohatá planeta má také poměrně malou suchozemní plochu pro sběr sluneční energie pomocí hospodářských rostlin, dřevovin nebo jednoduše termoelektrických zařízení.

V nejstarších historických údobích se život rozvíjel pomaleji v nízkých močálovitých pevninách prvohorní éry než na vysokých kontinentech éry kenozoické, kde se vedl boj nejen o potravu, ale i o vodu.

Víme, že bohatý, mocný život potřebuje určité nejvýhodnější procento v poměru vody a souše, a naše planeta se blíží k nejpříznivějšímu koeficientu. Podobných planet není ve vesmíru příliš mnoho, a každá znamená pro lidstvo neocenitelný poklad jako nová půda k osídlení a k dalšímu zdokonalení.

Lidstvo se už dávno přestalo bát živelného přesídlování, které kdysi lekalo naše vzdálené předky, my však vytrvale směřujeme do vesmíru a stále rozšiřujeme oblasti osídlené lidmi, neboť i v tom spočívá pohyb vpřed, nevyhnutelný zákon vývoje. Bylo obtížné ovládnout planety, jejichž fyzické podmínky se velmi lišily od poměrů na Zemi, proto už dávno vznikly plány, aby lidstvo zabydlilo vesmír na speciálně zařízených obrovských stavbách, které by se podobaly mnohonásobně zvětšeným umělým družicím. Víte, že jeden takový ostrov byl vybudován vpředvečer éry Okruhu; hovořím o Nadiru, ležícím osmdesát miliónů kilometrů od Země. Dodnes tam žije nevelká osada lidí… Avšak neúspěch těsných, značně omezených prostor pro lidský život byl tak očividný, že se musíme svým předkům jen podivovat, bez ohledu na jejich smělý budovatelský záměr.

Blíženecké planety zelené zirkoniové hvězdy jsou velmi podobné naší Zemi. Křehkým obyvatelům z planety CR 519 se bud nehodí, nebo je mohou těžko osídlit; proto spěchali, aby nám o tom podali zprávu, stejně jako my jim předáváme své objevy.

Zelená hvězda je od nás v takové vzdálenosti, jakou dosud neuletěl žádný náš hvězdolet. Kdybychom dosáhli jejích planet, postoupíme daleko do vesmíru. A nikoli na malé umělé stavbě, ale na pevné základně velkých planet, kde je dost místa pro vytvoření pohodlného života a mocné techniky.

Seznámil jsem vás podrobně s planetami zelené hvězdy, protože se mi zdá neobyčejně důležité, abychom je prozkoumali. Vzdálenost sedmdesáti světelných let je dosažitelná pro hvězdolet Labuť, a možná že by se měla osmatřicátá mezihvězdná výprava vydat k Achernaru!“

Grom Orm domluvil, pohnul malou pákou na pultu tribuny a vrátil se na své místo.

Tam, kde stál dřív předseda Rady, zvedla se nevelká obrazovka, na níž se objevila známá statná postava Dara Vetra. Bývalý vedoucí kosmických stanic se usmál, když ho vítaly neslyšné pozdravy zelených světel.

„Dar Veter je teď v Arizonské radioaktivní poušti, odkud vzlétají skupiny raket do výšky padesáti sedmi tisíc kilometrů na stavbu družice,“ vysvětlil Grom Orr. „Chtěl vám říci svoje mínění jako člen Rady.“

„Navrhuji nejjednodušší řešení,“ ozval se veselý hlas, v němž zněl kovový tón přenosného vysílače. „Vypravme ne jednu, ale tři expedice!“

Členové Rady i diváci strnuli překvapením. Dar Veter nebyl řečník a nevyužil efektní pauzy.

„Původní plán vyslat dva hvězdolety osmatřicáté výpravy na trojitou hvězdu JE 7723…“