Mlhoviny v Andromedě

Erg Noor, který se vrátil na Tantře ze sedmatřicáté expedice, oznámil, že se setkali s černou hvězdou spektrální třídy T, na jejíž planetě objevili hvězdolet neznámé konstrukce. Když se pokoušeli proniknout dovnitř korábu, všichni málem zahynuli, ale přece se jim podařilo získat kovový úlomek z trupu. Je to látka u nás neznámá, přestože má blízko ke čtrnáctému isotopu stříbra, objevenému na planetách velmi žhavé hvězdy třídy O 8, známé odedávna jako Dzeta Lodní Zádě.

O tvaru hvězdoletu, který se podobá dvojvypuklému disku s hrubým spirálovitým povrchem, jednala Akademie Nejvyšších Znalosti.

Junij Ant prozkoumal ze zápisů automatické paměti zprávy Okruhu za celých čtyři sta let od okamžiku, kdy jsme se do Okruhu zapojili. Při naší úrovni a vědeckém zaměření nemůžeme realizovat hvězdolety s konstrukcí tohoto typu. Neznají ho v naší Galaxii ani ty světy, s nimiž jsme si vyměňovali znalosti.

Diskový hvězdolet tak obrovských rozměrů je jistě host z nesmírně vzdálených planet; možná dokonce i z mimogalaktických světů. Mohl putovat vesmírem milióny roků a snést se na planetu železné hvězdy v naší pusté oblasti na kraji Galaxie.

Nemusím vysvětlovat, jak důležité je prozkoumat cizí kosmický koráb pomocí speciální expedice na hvězdu T.“

Grom Orm zapjal polokulovitou obrazovku a sál zmizel.

Před diváky zvolna plynuly zápisy automatických pamětí.

„Zde je zpráva, kterou jsme dostali nedávno od obyvatel z planety CR 519… — kvůli stručnosti vynechám přesné souřadnice — jejichž výprava se vydala do soustavy hvězdy Achernar.“

Poloha hvězd se zdála podivná, ani sebezkušenější zrak by v nich nepoznal dávno prozkoumaná nebeská tělesa. Plochy matně svítícího plynu, temná mračna, a konečně velké vychladlé planety s odraženým světlem úžasně zářivé hvězdy.

Achernar svítil jako dvě stě osmdesát našich sluncí a měl třiapůlkrát větší průměr. Byl neobyčejně jasnou modrou hvězdou spektrální třídy B 5. Kosmický koráb pořídil zápis a uhnul stranou. Uplynuly zřejmě desítky let cesty. Na obrazovce se objevilo jiné slunce, zeleně zářící hvězda spektrální třídy S. Narůstala a svítila stále jasněji, dokud se k ní cizí hvězdolet přibližoval. Mven si v duchu pomyslil, že nádherný odstín jejího zeleného světla by byl mnohem krásnější skrze atmosféru. Jako v odpověď na jeho myšlenky se objevil na obrazovce povrch planety. Snímky se promítaly s přestávkami, obrazovka neukazovala, že by se hvězdolet k planetě přiblížil. Před diváky znenadání vyrostla oblast vysokých hor, zahalených nejrozličnějšími odstíny zeleného světla. V hlubokých rozsedlinách a po příkrých stráních se táhly černozelené stíny, osvětlené skály byly modrozelené, údolí měla fialový nádech, na vrcholech a náhorních rovinách ležel akvamarínový sníh, místa sežehlá žhavým sluncem zářila žlutozeleně. Malachitové říčky spěchaly dolů k neviditelným jezerům a mořím, skrytým za pohořím.

Dole byla rovina, posázená oblými pahorky; rozkládala se až k moři, které z dálky vypadalo jako zářící plát zeleného železa. Modré stromy hýřily hustým listím, na loukách a pasekách rozkvétaly v purpurových pásech nebo skupinách neznámé keře a trávy. A z hloubi ametystové oblohy proudila mocná záplava zlatě zelených paprsků. Pozemštané ustrnuli. Mven Mas pátral ve své nekonečné paměti, aby přesně určil polohu zeleného slunce.

— Achernar, Alfa Eridana, vysoko na jižním nebi, vedle Tukana. Vzdálenost… jednadvacet parseků… Hvězdolet se v žádném případě nemůže vrátit s touž posádkou… letěly mu rychle hlavou pronikavé myšlenky.

Obrazovka zhasla a všem náhle připadal vzhled zavřeného sálu, zařízeného pro úvahy a porady obyvateli Země, divný.

„Zelená hvězda,“ zazněla znovu řeč předsedy, „je o něco větší než naše Slunce a má velké množství zirkonia v čarách spektra.“ Grom Orm rychle vyčíslil koordináty zirkoniového slunce.

„V její soustavě,“ pokračoval, „jsou dvě planety blíženky, rotující proti sobě v takové vzdálenosti od hvězdy, jaká odpovídá energii, kterou Země získává od Slunce.

Síla atmosféry, její složení i množství vody se shodují s podmínkami na Zemi. To jsou předběžné údaje expedice z planety CR 519. Ze zpráv vyplývá, že na blíženeckých planetách neexistují vyšší formy života. Vyšší myslící život natolik přetváří přírodu, že je patrný i při zběžném průzkumu z výšky letícího hvězdoletu. Je nutno předpokládat, že se tam buď nemohl nebo zatím nestačil rozvinout. To je neobyčejně vzácný úspěch. Kdyby se tam objevily vyšší formy života, svět zelené hvězdy by pro nás byl uzavřen. Už ve dvaasedmdesátém roce epochy Okruhu, tedy před více než tři sta lety, zahájila naše planeta diskusi o zabydlování planet s vyššími formami života, byť i nedosahovaly naší úrovně. Tehdy bylo rozhodnuto, že každé pronikání na podobné planety vede nutně k násilí následkem hlubokého vzájemného neporozumění.