Druha olaneta smrti

„Dosud to dokážeš s mečem báječně,” ocenil Jason. „Viděls ty, jak jsem do těch jejich necek vyklovl díru? — A je to! Odešel kotel,” dodal, když se ze zasažené nepřátelské lodě ozvalo mohutné zadunění doprovázené otřesy a následované oblakem páry a kouřem — loď se rozlomila na dva kusy a rychle se potápěla.

A když Jason otáčel svým bitevním plavidlem zpět do výchozího postavení, kolesová loď již zmizela pod hladinou a vodní vrata byla opět zavřená. „Doraz všechny, co se zachránili!” zavelel Hertug, ale Jason si ho nevšímal.

Z padacích dveří vykoukla mužská hlava. „Dole je voda, přímo se v ní brodíme.”

„Po nárazu některé ze spojů povolily,” odfrkl Jason. „Co sis myslel? Proto jsem tam dole nainstaloval čerpadla, a na palubě máme deset otroků navíc. A se dají do práce.”

„Je to den vítězství,” nafukoval se Hertug a radostným pohledem spočinul na svém zakrváceném meči. „Jak ty svině musí litovat, že na naši tvrz zaútočily!”

„Než dnešek skončí, budou toho litovat ještě víc,” řekl Jason. „Teď přistoupíme k závěrečné fázi. Ručíš za to, že tví muži vědí, co mají dělat?”

„Sám jsem jim to mnohokrát řekl a předal jsem jim archy s natištěnými rozkazy, které jsi připravil. Všechno čeká už jenom na signál. Kdy ho mám dát?”

„Už to nebude dlouho trvat. Ty zůstaneš na můstku, s rukou na parní p횝ale, a já jim pošlu ještě pár střel.”

Přesunul se do člunu a poslal několik zápalných speciálů na střechu, aby udržel burácející oheň při životě. Za nimi přišlo na řadu šest sedm kartáčových střel — kožených pytlů se solidně velkými kameny, které se po odpálení rozprskly — a vyčistil scénu od hasičů a vojáků, kteří byli tak nerozumní, že nezůstali v úkrytu. Pak znovu zpracovával těžkými kameny hradební zeď — rozbíjel ji ještě znatelněji — dokud se jeho zhoubné střely nedostaly k vodním vratům. Stačily čtyři zásahy a ze silných dřevěných desek se staly třísky a z vrat nefunkční troska. Cesta se otevřela. Jason zamával pažemi a vyskočil na bitevní plavidlo. Parní píst ala třikrát zaječela a čekající loďstvo Perssonoj vyrazilo k útoku.

Jelikož si Jason nemohl být jist, že by někdo jiný mohl odvést spolehlivou práci, působil nejen jako vrchní velitel útočících sil, ale dělal také nabíječe děla a dělostřelce, kapitána velitelského plavidla a spoustu dalších věcí — od neustálého přebíhání sem a tam ho bolely nohy. Vyšplhat na můstek Neohrožence ho za chvíli stálo spoustu námahy. Až když útočníci pronikli do pevnosti, mohl si odpočinout a nechat je, aby dokončili akci efektním krvežíznivým způsobem. Svou úlohu splnil — oslabil obranu a způsobil nepříteli značné ztráty — a nyní se utkají vojáci v boji muže proti muži, aby dovedli útok k úplnému vítězství.

Menší plavidla, poháněná plachtami a vesly, již urazila polovinu vzdálenosti k zdemolovaným hradbám, než se Neohroženec dal do pohybu, avšak díky svému parnímu pohonu je brzy dohonil. Útočící lodě rozevřely formaci a spěchající Neohroženec jí projel a zamířil k šikmo vychýleným zbytkům vodních vrat. Pancéřová příď do nich narazila, za doprovodu skřípotu je vytrhla ze závěsů — a Neohroženec se vřítil do přistávací nádrže za nimi. Přestože zpětný chod pracoval na plný výkon, loď se stále pohybovala vpřed, než narazila do přistávací plošiny, o níž se se zachvěním zarazila — ostrá příď se hluboko zařízla mezi piloty. Za nimi dorazili řvoucí Perssonoj a před nimi se vynořili bránící se Trozelligoj — ihned se rozpoutala bitva na život a na smrt. Hertugův šlechtický osobní strážce se pohyboval v prvních řadách, připraven chránit svého vůdce, který se vrhal do útoku.

Jason vytáhl z ochranného pouzdra pohotovostní láhev s domácky vyrobeným destilátem a dopřál si rychlý, povzbuzující doušek. Pak si nalil další dávku do pohárku, aby ji ve volnějším tempu vychutnal, a ze svého výhodného místa na můstku pozoroval bitvu.

Od prvního okamžiku, kdy se obě strany do sebe pustily, nebylo o výsledku bitvy pochyb. Obránci byli potlučeni, popáleni a přečísleni — a morálně zdecimováni. Zmohli se pouze na ústup, když Perssonoj přes pobořené hradby a vyvrácenými vodními vraty zaútočili. Nádvoří se rychle vyprázdnilo a boj se přesunul do hloubek tvrze — nastal čas, aby se Jason pustil do další části své úlohy.

Vyprázdnil pohárek, na levé rameno si připevnil ochranný štít a uchopil hvězdici, která se již tolik osvědčila. Ijale je někde uvnitř, tím si byl jist, a musí ji osvobodit dřív, než ji potká něco neblahého. Cítil za to děvče odpovědnost — jestli něco nepodnikne, Ijale se i v budoucnu bude potloukat s tlupou otroků po nehostinném pobřeží. A tak či onak, do této nepříjemné situace se dostala kvůli němu a on ji z ní musí bez nějaké újmy dostat. Pospíšil si na břeh.