Druha olaneta smrti

„Ti appsalští démoni jsou pěkně vykutálení, ale Jason dinAlt není včerejší,” dal Jason průchod jásavé radosti. „Vidíte tu nádobu umístěnou v horní části stroje?” Ukázal na zatavenou baňku ze silného skla, velkou téměř jako soudek, která obsahovala nazelenalou olejovitou kapalinu a byla pružně, ale pevně uchycena. „To je nástraha. Matky, které jsem sundal, byly našroubovány na závitových koncích tyčí, které nesly kryt, ale místo toho, aby k němu byly uchyceny přímo, byly spojeny s příčníkem opírajícím se shora o ten skleněný soudek. Kdyby někdo kteroukoli z těch matek dotahoval místo toho, aby ji povoloval, příčník by se prohnul a rozbil sklo. Nabídnu vám jen jeden dohad, pokud jde o to, co by se stalo pak.”

„Otravná kapalina!”

„Nic jiného. A ta je taky ve dvojité stěně krytu. Navrhuji, aby se někde v poušti vykopala hluboká díra a do ní kryt i skleněná nádoba zahrabaly — a aby se na ně zapomnělo. Řekl bych, že stroj už žádné další překvapení v zásobě nemá, ale dám pozor, až na něm budu pracovat.”

„Dokážeš ho opravit? Už víš, co s ním je?” Edipon se chvěl radostí.

„Ještě ne, Sotva jsem si ho prohlédl. Vlastně se stačí jenom podívat, aby se člověk přesvědčil, že to bude tak snadné, jako ukrást slepci krenoj. Ta mašina je tak nevýkonná a tak primitivně konstruovaná jako vaše rafinérka ropy. Kdybyste věnovali výzkumu a zlepšování svých výrobků jen desetinu úsilí, jaké vynakládáte na to, abyste vše utajili před konkurencí, brzy byste všichni létali v tryskových letadlech.”

„Urážku ti promíjím, protože jsi nám prokázal velkou službu. Teď opravíš tento a další stroje. Vzchází nám nový den!”

Jason zívl. „Pro mě právě vzchází nová noc. Musím se vyspat. Zkus přemluvit svoje syny, aby vytřeli ze stroje vodu, než železo zreziví, a až se sem vrátím, podívám se, co půjde udělat, aby stroj opět fungoval.”

9

Ediponovi dobrá nálada vydržela, a Jason jí využil k tomu, aby si vynutil co nejvíce výhod. Jen naznačil, že ve stroji mohou být ještě další nástrahy, a získal svolení provádět veškeré další práce na původním místě — a to znamenalo, že nemusí do uzavřených a střežených budov. Zastřešení ohrady jim poskytlo ochranu před povětrností, a postavili zkušební stanici, kde se měly shromáždit vadné stroje a kde na nich měl Jason pracovat. Stanice byla ve svém provedení unikátní, postavili ji podle přesného Jasonova návodu, a jelikož nikdo, včetně Mikaha, nikdy žádnou zkušební stanici neviděl ani o něčem takovém neslyšel, Jason svou koncepci prosadil.

U prvního stroje se ukázalo, že má zadřené ložisko, a Jason si s tím poradil tak, že původní pouzdro roztavil a na místě je odlil. Když po odšroubování sundal hlavu válce, pohled na vůli kolem pístu jím otřásl — do mezery mezi pístem a stěnou válce mohl strčit prsty. Tím, že vybavil píst těsnicími kroužky, zdvojnásobil kompresi a výkon.

Když se Edipon přesvědčil, jakou rychlost dává jeho caro opravený motor, přitiskl Jasona k hrudi a slíbil mu nejvyšší odměnu. Tou byl, jak se ukázalo, každodenní příděl menší porce masa, které znamenalo zpestření jednotvárného jídelníčku z krenoj, a zdvojnásobená hlídka, aby Ediponovi jeho cenný majetek neutekl. Do té doby sestávala jejich potrava výlučně z krenoj, a Jason se zachvěl, když si uvědomil, že si na ně stále více zvyká.

Jason měl své vlastní plány a pilně zhotovoval řadu věcí, které s opravováním parních strojů neměly nic společného. Zatímco montáž a výroba těchto věcí úspěšně pokračovala, Jason se rozhlížel, kde by sehnal výpomoc.

„Co bys udělal, kdybych ti dal kyj?” zeptal se statného otroka, který mu pomáhal táhnout dřevěnou kládu k jeho dílně. Narisi a jeden z jeho bratrů se potloukali mimo doslech, znuděni rutinní strážní službou.

„Co udělám s kyjem?” zabručel otrok, čelo měl nakrčené a ústy mohutně nasával vzduch — důkaz, že usilovně přemýšlí.

„Právě na to jsem se tě ptal. A nepřestávej táhnout, když spolu mluvíme. Nechci, aby si stráže něčeho všimly.”

„Jestli mám kyj, zabiju!” prohlásil vzrušeně otrok, prsty naznačil sevření slibované zbraně.

„Zabil bys mě?”

„Mám kyj, zabiju tě. Nejsi tak velký.”

„Ale kdybych ti ten kyj dal já, nebyl bych tvým přítelem? Nechtěl bys pak zabít někoho jiného?”

Ta myšlenka byla tak neobvyklá a neslýchaná, že otrok zcela znehybněl, jen se užasle škrábal na hlavě, dokud ho Narisi bičem nepobídl, aby pokračoval v práci. Jason si povzdechl a pokusil se později se svou myšlenkou uspět u jiného otroka.