Mlhoviny v Andromedě

„Uvidíte to, co se ještě donedávna zdálo absolutně nemožné — snímek naší Galaxie ze strany. Více než před sto padesáti tisíci lety, to znamená před půldruhou galaktickou vteřinou, obyvatelé planetární soustavy…“ Čara nevěnovala pozornost číslům, která jí nic neříkala… „v souhvězdí Kentaura se obrátili na obyvatele Velikého Magellanova mračna, jediné mimogalaktické hvězdné soustavy v naší blízkostí, o niž je známo, že tam existují myslící světy, které by se mohly sblížit s naší Galaxií prostřednictvím Okruhu. Nemůžeme ještě přesně určit, kde se ona magellanská planetární soustava nalézá, ale zachytili jsme jejich vysílání — snímek naší Galaxie. Zde je!“

Na ohromné obrazovce zazářila vzdáleným stříbrným svitem rozsáhlá hvězdokupa se zúženými konci. Kraje obrazovky tonuly v nejhlubší tmě. Stejně černé byly i mezery mezi spirálovými rameny. Bledá záře halila prstenec kulových hvězdokup, které jsou nejstaršími hvězdnými systémy v našem vesmíru. Plochá hvězdná pole se střídala s mračny a pruhy černé vyhaslé hmoty. Snímek byl pořízen z nevýhodné pozice; Galaxie byla vidět silně zešikmená a shora, takže ústřední jádro jenom nepatrně vystupovalo jako vydutá žhavá hmota uprostřed úzké čočky. K dokonalé představě o naší hvězdné soustavě by bylo třeba vyžádat si snímek od některé z mnohem vzdálenějších galaxií, ležících ve vyšších galaktických šířkách. Ale za celou dobu existence Velikého Okruhu ještě ani jediná galaxie neprojevila známky rozumného života.

Pozemšťané nespouštěli zraky z obrazovky. Poprvé mohl člověk pohlédnout na svůj hvězdný vesmír z nesmírně vzdáleného prostoru.

Čaře se zdálo, že celá planeta zatajila dech a prohlížela si svou Galaxii v miliónech obrazovek na všech šesti pevninách i na všech oceánech, všude, kde byly rozptýlené ostrůvky lidského života a práce.

„Tím skončily nejnovější zprávy, které získala naše observatoř prostřednictvím Okruhu a neinformovala o nich dosud celosvětovou veřejnost,“ promluvil znovu tajemník. „Nyní přistoupíme k projektům, které vyžadují rozsáhlou diskusi.“

„Juta Gaj navrhuje vytvořit na Marsu umělou dýchatelnou atmosféru, a to tím způsobem, že bychom vyloučili z hlubinných hornin lehké plyny. Návrh si zaslouží pozornosti, neboť je podložen závažnými výpočty. Získá se tak vzduch dostačující k dýchání a k tepelné izolaci našich osad, které se zbaví skleníkových staveb. Před mnoha lety, po objevení naftových oceánů a hor z tvrdých uhlovodíků na Venuši, byla zapuštěna automatická zařízení pro vytváření umělé atmosféry pod gigantickými příkrovy z průzračných plastických hmot. Umožnila vysadit rostlinstvo a vybudovat závody, které v obrovském množství zásobují lidstvo nejrůznějšími produkty organické chemie.“

Tajemník odložil kovovou destičku a přívětivě se usmál.

Na konci nejbližší řady u tribuny se objevil Mven Mas v temně rudém oděvu; byl zasmušilý, slavnostní a klidný. Na znamení úcty ke shromáždění zdvihl nad hlavu zkřížené ruce a posadil se.

Tajemník sešel z tribuny a postoupil místo mladé ženě s krátkými nazlátlými vlasy a udiveným pohledem zelených očí. Předseda Rady Grom Orm se postavil vedle ní.

„Obvykle vás informujeme sami o nových návrzích. Ale teď uslyšíte skoro hotové pojednání. Materiál k odpovědnému posouzení vám — přednese sama autorka Iva Džan.“

Zelenooká žena se ostýchavě rozhovořila. Začala všeobecně známým faktem, že vegetace jižních kontinentů se vyznačuje namodralou barvou listí, která je charakteristická pro starověké formy rostlinstva. Průzkum vegetace na jiných planetách ukázal, že modré listoví je typické pro mnohem průzračnější atmosféry než má Země, anebo že vzniká tehdy, má-li nebeské těleso daleko pronikavější ultrafialové záření než Slunce.

„Naše Slunce má ustálenou červenou radiaci, modrá ani ultrafialová nejsou stabilní. Přibližně před dvěma milióny let prodělalo dlouhodobou změnu fialové radiace. Tehdy se objevily namodralé rostliny, černé zbarvení u ptáků i zvířat žijících na otevřených prostranstvích a černá vejce u ptactva, které hnízdilo na nestíněných místech. V té době, začala být osa zemské rotace labilní, protože se změnil elektromagnetický režim sluneční soustavy. Už dávno se objevily projekty na přesun moří do suchozemských proláklin, aby se narušila ustálená rovnováha a aby osa zeměkoule dostala jiný sklon. To bylo v dobách, kdy se astronomové opírali jen o elementární mechaniku přitažlivosti a naprosto opomíjeli elektromagnetickou rovnováhu, která je mnohem proměnlivější než gravitace. Je třeba, abychom začali problém řešit právě z této strany, což bude značně jednodušší, lacinější a rychlejší. Vzpomeňme, jak v začátcích astronautiky spotřebovalo vytvoření umělé přitažlivosti tolik energie, že to bylo prakticky nemožné uskutečnit. Teď, když jsme objevili rozložení mezonových sil, vybavujeme rakety jednoduchými a spolehlivými přístroji na umělou gravitaci.

Také pokus Rena Boze naznačuje oklikou podobnou cestu k účinné a rychlé změně rotačního režimu Země…“