Mlhoviny v Andromedě

„To mi říkal i Ren Boz. Ale posuzujete ho příliš jednostraně a nemáte pravdu, stejně jako Ren. Je to člověk smělého, mocného rozumu a ohromné pracovní schopnosti. Ani v naší době není na planetě mnoho lidí, kteří by se mu vyrovnali. Ve spojení s vynikajícími schopnostmi zdají se ostatní jeho vlastnosti zakrnělé, protože jsou stejné jako u průměrných lidí nebo ještě infantilnější. Správně jste nazvala Rena chlapcem, ale on je zároveň hrdinou v pravém významu toho slova. Dar Veter také vypadá chlapecky, ale proto, že překypuje fyzickou silou, a ne, že se mu jí nedostává jako Renu Bozovi.“

„A jak oceňujete Mvena Mase?“ zajímala se Veda. „Teď jste se s ním lépe seznámila?“

„Mven je nádhernou kombinací chladného rozumu a archaicky vášnivých popudů.“

Veda Kong se hlasitě rozesmála.

„Jak bych se kdy mohla naučit tak přesným charakteristikám!“

„Psychologie je můj obor,“ pokrčila Evda rameny. „Ale dovolte, abych vám teď já položila otázku. Víte, že Dar Veter je člověk, který mě velmi zajímá…?“

„Obáváte se polovičatých řešení?“ zarděla se Veda. „Ne, tady nedojde k tragické polovičatosti a neupřímnosti. Všechno je dokonale jasné…“ A pod zpytavým pohledem psychiatričky Veda klidně pokračovala: „Erg Noor… naše cesty se už dávno rozešly. Ale nemohla jsem se oddat novému citu, pokud byl ve vesmíru, nemohla jsem se odpoutat a přestat věřit v jeho návrat. Teď mám zase jistotu a jasnou perspektivu. Erg Noor všechno ví, ale jde vlastní cestou…“

Evda Nal objala štíhlou paží Vedina ramena. „To znamená — Dar Veter?“

„Ano!“ odpověděla pevně Veda. „A ví to?“

„Ne. Později, až tu bude Tantra… Neměly bychom se vrátit?“ zvolala Veda.

„Musím opustit slavnost,“ řekla Evda. „Dovolená mi končí. Čeká mě nová velká práce v Akademii Hoře a Radosti, ale před tím se chci ještě vidět s dcerou.“

„Máte velkou dceru?“

„Je jí sedmnáct. Syn je mnohem starší. Splnila jsem povinnost každé normálně vyvinuté ženy a porodila jsem dvě děti, o nic méně. A teď chci třetí, jenže dospělé.“

Evda Nal se usmála a soustředěnou tvář jí rozjasnila milostná něha; hluboko vykrojený horní ret se maličko pootevřel.

„A já jsem si už představila nádherného okatého kloučka… s vašimi laskavými a udivenými ústy… ale s pihami na ohrnutém nosíku,“ řekla Veda šibalsky a hleděla přímo před sebe.

Přítelkyně se odmlčela a pak se zeptala: „Nemáte ještě novou práci?“

„Ne. čekám na Tantru. Pak pojedu na dlouhou výpravu.“

„Pojeďte se mnou k dceři,“ navrhla Evda a Veda ochotně souhlasila.

Přes celou stěnu observatoře vystupovala polokulovitá obrazovka, kde se promítaly snímky a filmy, natočené mohutnými teleskopy. Mven si vybral snímek oblohy kolem severního pólu Galaxie. Byl to poledníkový pruh souhvězdí od Velkého vozu k Havranu a Kentauru. V Honících psech, Kštici Bereniky a Panně byla spousta hvězdných ostrovů, které měly podobu disků a plochých kol. Zvláště mnoho se jich objevilo ve Kštici Bereniky, kde byly vidět jednotlivě, pravidelné i nepravidelné, v rozmanitých polohách a projekcích. Některé dělila vzdálenost miliard parseků, jiné tvořily celá mračna o desetitisících galaxií. Největší galaxie dosahovaly v průměru dvacet až padesát tisíc parseků jako náš hvězdný ostrov nebo Galaxie HH 89105 + CB 23, jíž se ve starověku říkalo M 31 čili Mlhovina v Andromadě. Maličký, slabě zářící mlžný obláček bylo ze Země vidět pouhým okem. Lidé už dávno odhalili jeho tajemství. Mlhovina byla obrovskou kruhovou soustavou, jedenapůlkrát větší než naše gigantická Galaxie. Přesto, že ji od zemských pozorovatelů dělí čtyři sta padesát tisíc parseků, studium mlhoviny v Andromedě nesmírně napomohlo poznání naší vlastní Galaxie. Od dětství si Mven Mas pamatoval nádherné fotografie různých galaxií, získané elektronovou inverzí optických obrazů nebo pomocí radioteleskopů, které pronikaly ještě hlouběji do propastí vesmíru, jako například obrovské teleskopy Pamirský a Patagonský, z nichž každý měřil v průměru čtyři sta kilometrů.

Galaxie v něm vždycky budily vášnivou touhu poznat zákony jejich struktur, historii jejich vzniku i jejich budoucí osudy. Hlavní věcí, která dnes vzrušovala každého Pozemšťana, byla otázka, jak vypadá život na nesčetných planetárních soustavách vesmírných ostrovů, jaká tam hoří světla myšlení a poznání, jaké lidské civilizace existují v nekonečných dálkách kosmického prostoru.

Na obrazovce se objevily tři hvězdy, jimž staří Arabové říkali Sirach, Mirach a Almach. Byla to Alfa, Beta a Gamma Andromedy, a tvořily stoupající přímku. Po její jedné straně se rozkládala obrovská mlhovina, na druhé straně byla rudá spirála v souhvězdí Trojúhelník. Mven Mas netoužil znovu spatřit jejich známé obrysy a vyměnil kovový pásek