Mlhoviny v Andromedě

K severnímu horizontu se kloní slabá Polárka čili Gamma Cefea. V éře Rozděleného Světa byla v Malém Voze, ale okrajová část Galaxie se sluneční soustavou se otáčí směrem k Cefeu. Nahoře v Mléčné dráze se rozkládá Labuť, jedno z nejzajímavějších souhvězdí severního nebe. Protáhla už k jihu dlouhou šíji s překrásnou podvojnou hvězdou, kterou staří Arabové nazvali Albiero. Ve skutečnosti tam jsou hvězdy tři: podvojná Albiero I, a ohromná modrá hvězda Albiero II s velkou planetární soustavou. Je od nás téměř stejně daleko jako v ocase Labutě obrovitá bílá hvězda Deneb se svítivostí čtyř tisíc osmi set našich sluncí. Při minulém vysílání náš věrný přítel 61 v Labuti zachytil výstrahu z Albiera II, která došla skoro o čtyři sta let později, ale byla neobyčejné zajímavá. Znamenitý kosmický badatel, jehož jméno znělo v pozemské řeči jako Vlichch oz Ddiz, zahynul v souhvězdí Lyry při setkání s nejhroznějším nebezpečím vesmíru, s hvězdou Ooker. Pozemští vědci ji řadili do třídy E na počest největšího starověkého fyzika Einsteina, který předpověděl existenci podobných hvězd, i když se o tom pak vedly dlouhé spory, a byla dokonce stanovena konečná mez pro hmotu hvězdy, známá jako mez Čandrasekharova. Ale pravěký astrofyzik vycházel ve svých předpokladech jen z elementární mechaniky přitažlivosti a z obecné termodynamiky, a vůbec nevzal v úvahu složitou elektromagnetickou strukturu hvězdných obrů i veleobrů. A právě elektromagnetické síly podmiňovaly existenci hvězd typu E, které svými rozměry konkurovaly rudým obrům třídy M, avšak lišily se od nich velkou hmotou, která byla přibližně stejná jako hmota Slunce. Obrovská přitažlivá síla takové hvězdy zastavila vyzařování a nedovolila světlu, aby opustilo hvězdu a unikalo do prostoru. Takové nepředstavitelně velké tajemné masy existovaly v prostoru nekonečně dlouho a pohlcovaly ve svém nehybném oceánu všechno, co zachytila neodvratná chapadla jejich přitažlivosti. Staroindická náboženská mytologie nazývala období, kdy nejvyšší božstvo odpočívalo, „Brahmovými nocemi“, po nichž následovaly „dny“ či období tvoření. Ve skutečnosti se to podobalo dlouhodobému hromadění hmoty ve hvězdě, jejíž povrch se po čase rozzářil na sto tisíc stupňů, třebaže to nemělo žádný vztah k bohu. Konečně nastala ohromná erupce, která vrhala do prostoru nové hvězdy s novými planetami. Tak se kdysi odtrhla Krabí mlhovina, jejíž průměr dnes dosahuje padesáti bilionů kilometrů. Výbuch měl takovou sílu, jako by najednou explodoval kvadrilion ničivých vodíkových bomb z ÉRS.

Černé hvězdy E se v prostoru poznaly jen podle přitažlivosti, a jestliže si hvězdolet vytyčil kurs v blízkosti takového netvora, propadl zkáze. Nebezpečím pro kosmické rakety byly i neviditelné infračervené hvězdy spektrální třídy T, tmavá mračna velkých částic, nebo úplně vychladlá tělesa třídy TT.

Mven si pomyslil, že největší revolucí pro Zemi a všechny obydlené světy s rozumnými bytostmi bylo vytvoření Velikého Okruhu. Je to především vítězství nad časem, nad krátkou dobou lidského života, která nedovolí ani nám, ani ostatním myslícím bratřím, pronikat do vzdálených končin vesmíru. Vysílání zpráv do Okruhu je vlastně poselství do libovolné budoucnosti, neboť lidská myšlenka v takové podobě bude pronikat stále dál do kosmického prostoru, dokud nedosáhne jeho nejvzdálenějších oblastí. Průzkum velmi vzdálených hvězd se stal reálnou možností, je to jen otázka času. Nedávno se k nám dostala zpráva z ohromné hvězdy Gammy Tukana, vzdálené dva tisíce osm set parseků. Letěla víc než devět tisíc let, ale je nám srozumitelná, a dešifrovali ji členové Okruhu, jejichž způsob myšlení je příbuzný našemu. Jinak je tomu se zprávami z kulových hvězdokup, které jsou starší než naše ploché soustavy, Totéž platí o středu Galaxie, kolem jejíž osy existuje hvězdné mračno s rozsáhlou oblastí života na miliónech planetárních soustav, které neznají noční tmu, protože je osvětluje záření z galaktického centra. Odtud k nám přicházejí nepochopitelné obrazy složitých struktur, které nelze našimi pojmy vyjádřit. Akademie Nejvyšších Znalostí už osm let nemůže nic rozluštit: Ale možná —… Afričanovi se zatajil dech nad nenadálou myšlenkou — že z blízkých soustav členů Okruhu k nám přicházejí zprávy o vnitřním životě každé obydlené planety, zatím co daleké, prastaré galaktické světy nám ukazují vnější, kosmický pohyb svého života i vědy. Jak přestavují planetární soustavy podle svého uvážení, „vymetají“ z prostoru meteory, které překážejí hvězdoletům, a svrhávají je i s chladnými okrajovými planetami do ústředního nebeského tělesa, aby prodloužili jeho záření, nebo záměrně zvyšují výhřevnost vlastních sluncí. Možná že ani to není pro ně dost, třeba přemisťují i sousední planetární systémy a vytvářejí na nich nejvhodnější podmínky pro život obrovských civilizací.