Druha olaneta smrti

Minuty se vlekly a Jason se přistihl, že tahá za přikrývky, že je žmoulá prsty při pomyšlení, co se asi na nádvoří děje. Trhl sebou, když se náhle ozvalo kovové zařinčení a po něm několik rychle po sobě následujících explozí. Neútočí ti blázni na loď? Zkroutil se, a když se pokusil vstát, proklínal sám sebe za to, že je tak slabý. Nemohl než ležet a čekat — zatímco jeho osud byl v rukou někoho jiného.

Zazněly další exploze — tentokrát z vnitřku budovy— pak volání a hlasité výkřiky. Z chodby se ozvaly běžící kroky — do místnosti vběhla Ijale a za ní Meta s dosud kouřící pistolí v ruce.

„Z Pyrru je cesta dlouhá,” přivítal Jason Metu, když spočinul očima na její půvabné, ale nyní ustarané tváři a na důvěrně známých ženských tvarech, nyní krytých převlekem z hrubé kovové tkaniny. „Ale nedokážu si vzpomenout na nikoho, koho bych raději viděl těmi dveřmi procházet…”

„Ty jsi zraněn!” Rychle k němu přiběhla, klekla z druhé strany k jeho lůžku tak, aby viděla na otevřené dveře. Když ho uchopila za ruku a nadzvedla ji, pod dojmem suchého tepla jeho pokožky se jí rozšířily zorničky. Neřekla ani slovo, odepla od opasku medikit a přitiskla mu jej k pokožce na předloktí. Diagnostická sonda se vysunula a mediku přičinlivě zacvakal, jedna injekční jehla pronikla pod kůži a za ní v rychlém sledu tři další. Pak medikit ještě zavrněl, když ho přeočkovával, a rozsvítila se na něm kontrolka oznamující, že léčení skončilo.

Meta byla k němu hluboko skloněna — nyní se sklonila ještě víc, aby se dotkla jeho rozpukaných rtů svými, a pramen blond vlasů jí sklouzl přes čelo. Líbala ho s očima otevřenýma, a aniž se od něho odtáhla, výstřelem rozmetala kus dveřního rámu a donutila vojáky v chodbě, aby se stáhli.

„Nezabíjej je,” řekl Jason, když se Meta od něho váhavě oddálila. „Mají to být naši přátelé.”

„Mí přátelé to nejsou. Když jsem vylezla ze záchranného člunu, ihned po mně začali střílet z jakýchsi projektilových zbraní, ale postarala jsem se o ně. Stříleli dokonce po té holce, která mi přinesla vzkaz, dokud jsem jim nezlikvidovala jednu stěnu. Už je ti líp?”

„Ani dobře, ani blbě — jen se mi točí z těch tvých píchanců hlava. Ale měli bychom se raději vypravit k lodi. Přesvědčím se, jestli dokážu jít.”

Přehodil nohy přes okraj lůžka — a zhroutil se, dopadl obličejem k zemi. Meta ho vytáhla zpátky na lůžko a kolem něho opět naskládala přikrývky.

„Musí tady zůstat, dokud ti nebude líp. Na to, aby ses mohl sám pohybovat, jsi dosud moc nemocný.”

„Budu ještě nemocnější, když zůstanu. Jakmile si Hertug — to je ten, co tady šéfuje — uvědomí, že bych odtud mohl vypadnout, udělá všecko, jen aby mě zadržel, a to bez ohledu na to, o kolik lidí by přitom mohl přijít. Budeme muset jednat rychle, než jeho vykutálená hlavinka k takovému závěru dospěje.”

Meta se rozhlédla po místnosti, pohledem přeletěla přes Ijale — ta seděla přikrčeně a zírala na ni — jako by byla součástí vybavení interiéru, pak se zarazila u Mikaha. „To stvoření, co je přivázáno řetězem ke zdi, je nebezpečné?” zeptala se.

„Občas může být — musíš ho dobře hlídat. To je ten, co mě zajal na Pyrru.”

Meta sáhla do brašny u boku a vsunula Jasonovi do dlaně rezervní pistoli. „Na, tady máš — asi ho budeš chtít zastřelit sám.”

„Tak vidí, Mikahu,” prohodil Jason, potěžkával přitom důvěrně známou zbraň v dlani. „Všichni si přejí, abych tě zabil. Co je na tobě tak zvláštního, že v každém vzbuzuješ ohavné pocity?”

„Smrti se nebojím,” prohlásil Mikah. Pozvedl hlavu a narovnal ramena, ale se svým pocuchaným šedivým plnovousem a řetězy moc působivě nevypadal.

„To bys ale měl.” Jason sklonil zbraň. „Je překvapující, že někdo, kdo se vyznačuje takovou vášní pro páchání blbostí, může tak dlouho vydržet.”

Obrátil se k Metě. „Už jsem si užil zabíjení až nad hlavu. Na této planetě si v zabíjení přímo bahní. A my ho budeme potřebovat, aby pomohl, až mě budete snášet po schodech. Po svých to asi nedokážu, a on je zřejmě nejlepší nosič nosítek, jakého tady seženeme.”

Meta se otočila k Mikahovi, do ruky jí vklouzla pistole z pružinového pouzdra a vystřelila. Mikah se zkroutil, pozvedl ruce před oči — zdálo se, že ze zjištění, že stále žije, utrpěl šok. Meta ho osvobodila tím, že mu odstřelila řetězy. Bleskurychle se k němu přesunula s nedbalou elegancí tygřice na lovu a vrazila mu dosud kouřící hlaveň do břicha.

„Jason si nepřeje, abych tě zabila,” pronesla mazlivě a zatlačila na pistoli silněji, „jenže já pokaždé nedělám jen to, co mi řekne. Jestliže chceš zůstat ještě chvíli naživu, uděláš, co řeknu. Odděláš desku toho stolu a uděláš z ní nosítka. Na nich pomůžeš snést Jasona k raketě. Když provedeš nějakou levotu, je z tebe na místě mrtvola. Jasné?”

Mikah otevřel ústa, aby vyslovil nesouhlas, nebo aby pronesl jeden ze svých projevů, ale něco z Metiny chladné hořkostí ho zadrželo. Pouze přikývl a zamířil ke stolu.

Ijale si dřepla vedle Jasonova lůžka, uchopila Jasona pevně za ruku. Z cizí řeči, kterou Jason a Meta spolu hovořili, nerozuměla ani slovu.