Druha olaneta smrti

Zběsile otočil ventily a krátce pohlédl na indikátor: nezůstalo ani tolik páry, aby ujeli deset metrů. Voda klokotala a kotel syčel a vydával klepavé zvuky, na druhé straně zazněly nenávistné výkřiky, když d’zertanoj pronikli do ohrazeného pracovního místa a spatřili tajně postavené caro. Jason vstrčil molotajl jedním koncem do ohniště, a když jeho obal vzplanul, hodil molotajl na d’zertanoj. Výkřiky nenávisti se změnily na vřískání ze strachu, když ohnivé jazyky pronásledovatele olízly a donutily k překotnému ústupu. Jason se za nimi rozběhl a jejich ústup urychlil dalším molotajlem. Zdálo se, že utekli až ke zdem rafinérie, ale Jason nemohl ani tušit, jestli se některý z nich neplíží ve tmě někde poblíž.

Kvapně se vrátil ke caro, poklepal na nehybný indikátor tlaku a otevřel přívod paliva dokořán. Pak zajistil pojistný ventil drátem, když si dodatečně uvědomil, že kotel snese větší tlak, než na jaký byl pojistný ventil původně nastaven, protože kotel vyztužil. Jakmile s tím skončil, nemohl než čekat, nedalo se totiž nic dělat, dokud opět nestoupne tlak. D’zertanoj se určitě vzpamatují, někdo převezme velení a pak na opravnu strojů zaútočí. Pokud tlak páry stoupne na dostatečnou úroveň, než se něco takového stane, uprchnou. Pokud ne…

„Mikahu — a ty taky, Snarbi, ty zbabělý lumpe — vlezte za ten krám a zatlačte,” řekl Jason.

„Co se přihodilo?” zeptal se Mikah. „Zahájil jsi revoluci? Pokud ano, neposkytnu ti žádnou pomoc…”

„Jsme na útěku, pokud ti to nevadí. Jenom já, Ijale a průvodce, který nám ukáže cestu. Nemusíš se přidávat.”

„Přidám se k tobě. Na útěku od takových barbarů nic zločinného není.”

„To je od tebe velice hezké, že to říkáš. A teď tlač. Potřebuji ten parostroj dostat do středu, dál od stěn, a tak, aby mířil do pouště. Dolů údolím, řekl bych — je to tak, Snarbi?”

„Dolů údolím, jistě, to je ta cesta.” Jason si s potěšením povšiml, že se u něho předchozí škrcení dosud projevuje chrčivým tónem hlasu.

„Teď zastavte, a všichni vylezte nahoru. Chytněte se těch tyčí, které jsem přišrouboval po bocích, aby vás to nestřáslo — tedy jestli se vůbec rozjedem.”

Jason přeletěl dílnu rychlým pohledem, aby se ujistil, že všechno, co by mohli potřebovat, naložili, pak váhavě vyšplhal na plošinu a sfoukl lampu. Seděli ve tmě a napětí narůstalo, tváře jim zespodu osvětloval blikotavý žár z ohniště. Neměli nic, čím by měřili čas — každá sekunda se protahovala na nekonečno. Stěny pracoviště bránily výhledu do okolí, netrvalo dlouho a obrazotvornost zalidnila noc neslyšně se plížícími hordami, které uzavírají kolem tenké kožené přepážky kruh, připraveny vrhnout se na ně a bleskově je rozdrtit.

„Utečme,” zachrčel Snarbi a pokusil se z plošiny seskočit. „Tady jsme jako v pasti, nikdy se odtud nedostanem.”

Jason ho zachytil a srazil pěstí, pak mu několikrát udeřil hlavou o podlahu plošiny z dřevěných prken, než se uklidnil.

„Já s tím ubožákem sympatizuji,” prohlásil Mikah přísně.

„Chováš se, Jasone, jako zvíře, když ho trestáš za to, co přirozeně cítí. Ustaň ve svém sadistickém konání a připoj se v modlitbě ke mně.”

„Kdyby ten ubožák, s kterým tak cítíš, dělal, co dělat měl, a dával pozor na kotel, teď bychom byli už v bezpečné vzdálenosti odtud. A jestli máš dost dechu na to, aby ses modlil, bude lepší, když ho použiješ na foukání do ohniště. Nebudou to přání, modlitby, ani božské zásahy, co nás odtud dostane, ale tlak páry…”

Ticho proal kvílivý bojový pokřik z mnoha hrdel a vchodem pronikl oddíl d’zertanoj. Ve stejném okamžiku byla na protější straně stržena kožená stěna a přes ni se dovnitř vevalili další ozbrojenci. Nepojízdné caro se ocitlo v pasti mezi dvěma skupinami útočníků, kteří radostně povykovali, jak postupovali.

Jason klel, když zapaloval čtyři molotajly současně — pak je hodil, do každé z protilehlých stran po dvou. Ještě než molotajly dopadly, přiskočil k parnímu ventilu a spěšně jej otevřel — se syčícím klepáním se caro zachvělo a rozjelo. Útočníci, které na chvíli zadržovaly plamenné stěny, pronikavě vřeštěli, když se stroj vzdaloval v pravém úhlu na směr jejich útoku. Vzduchem zasvištěly šípy ze samostřílů, většinou však špatně zaměřené, a jen několik z nich zavadilo o zavazadla.

Každým otočením kol se jejich rychlost zvyšovala, a když narazili do stěny, kůže se rázem se syknutím roztrhly. Udeřily je pásy kůže, a pak se už ocitli venku. Křik a palba za nimi zeslábly, jak se za sykotu a nadskakování na hrbolech řítili sebevražednou rychlostí údolím. Jason, který svíral řídicí páku, volal na Mikaha, aby ho přišel vystřídat. Kdyby totiž páku pustil, otočili by se a okamžitě havarovali, a když ji bude držet, nebude moci otočit parním ventilem. Něco z jeho volání konečně proniklo až k Mikahovi, který se začal plazit vpřed, chápaje se přitom zoufale všeho, čeho se mohl chytit, až stanul vedle Jasona.

„Uchop tuto páku a drž ji rovně, vyhýbej se jen tomu, co je na pohled dost velké.”